Nechcete sladit cukrem?

Sladká chuť je pro některé z nás nezbytnou součástí života, který si jednou osladíme cukrem v kávě, jindy dortíkem nebo čokoládou. Přílišná konzumace cukru je ale zdraví škodlivá. Vyzkoušejte místo něho přírodní sladidla. Některá známá, ale i ta méně známá vám představíme!

Sirup z agáve

Tato šťáva, která pochází z divokých rostlin kaktusu rostoucího ve středním Mexiku, je vhodná jako sladidlo pro diabetiky a lidi s nadváhou, kteří mají držet redukční dietu. Jedná se o přírodní nerafinované sladidlo. Díky vysokému obsahu fruktózy, která je mnohem zdravější, ale i sladší než řepný cukr, se sirup z agáve začíná často používat. Má velmi nízký glykemický index, a tak se po jeho konzumaci nezvyšuje hladina krevního cukru tak rychle jako po medu či bílém cukru. V sirupu z agáve můžete najít i velké množství minerálních látek a vitaminů. Z minerálních látek je nejdůležitější obsah železa, vápníku, hořčíku a zinku. Sirup z agáve je snadno stravitelný, napomáhá činnosti žlučníku, trávení tuků a působí preventivně v zanášení cév vlivem vysokého cholesterolu. Je zhruba o třetinu sladší než cukr, a proto ho lze skvěle využít při pečení. Jeho chuť je velmi blízká cukru a skvěle ladí s ovocem, a ale i s ovocnými či mléčnými koktejly.

Javorový sirup
Čistě přírodní produkt, který se nejčastěji získává z mízy javoru cukrového, používali po staletí již američtí indiáni. Z javorů se dá získat na jaře jejich navrtáním a zachycováním vytékající šťávy. Ta je pak následně zahušťována zahřátím. Prakticky veškerá výroba javorového sirupu probíhá v Severní Americe – zejména ve východní Kanadě, kde je javorový sirup nedílnou součástí kuchyně každé domácnosti. Hlavními složkami javorového sirupu jsou voda a sacharóza, obsahuje i fruktózu a glukózu, a proto není příliš vhodný pro diabetiky. Z minerálů je nejvýznamnější obsah draslíku a vápníku, ale nezanedbatelný je i obsah zinku a manganu. Čím světlejší má barvu, tím jemnější chutí disponuje. Lehce nazlátlý sirup je ovšem také nejluxusnější a nejdražší. Následuje tmavší sirup intenzivnější chuti, který je hodně žádaný a nejpoužívanější. Velmi tmavý sirup se používá hlavně při pečení. Javorový sirup můžete využít i při komplexní čisticí kúře, během níž se denně pije pouze nálev s javorovým sirupem.

Sirup z jakonu

Jakon, rostlina Inků, byl součástí původních diet vysokohorských indiánských kmenů žijících v oblasti And. Na území prastaré říše Inků byla tato rostlina odedávna pěstována pro své sladké, křupavé a osvěžující hlízy. Sirup z jakonu je vhodný pro redukční dietu i diabetiky. Obsahuje totiž vysoké množství oligosacharidů, které na rozdíl od jednodušších cukrů nezvyšují hladinu cukru v krvi. Fruktooligosacharidy, které tento sirup také obsahuje, aktivují bifidobakterie, a potlačují tak hnilobné procesy ve střevech, tvorbu toxinů a tím dochází k napravení střevní mikroflóry. Dále snižuje hladinu cholesterolu v krvi a přispívá ke snížení rizika vzniku kardiovaskulárních chorob, je prevencí civilizačních chorob a zpomaluje stárnutí. Je také bohatý na antioxidanty, stopové prvky a minerály důležité pro lidský organismus, jako je draslík, vápník a hořčík. Jeho chuť připomíná květový med či karamel s mírně ovocným nádechem. Má tmavě hnědou barvu, hustou konzistenci a na rozdíl od medu výrazně nižší kalorickou hodnotu.

Med

Sice nepatří mezi dietology doporučovaná sladidla, ale je okamžitým zdrojem energie a zdraví prospěšných látek. Kromě jiného je med zdrojem vitaminů A, C, některých vitaminů skupiny B (B₁, B₂, B₆, B₁₂), vitaminů D, K, E a z minerálů stojí za zmínku vápník, draslík, fosfor, hořčík, sodík, křemík a železo. Dále obsahuje mateří kašičku, aminokyseliny, pyl a éterické oleje. Med je považován za jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik a jeho pravidelné užívání může být prevencí vzniku nachlazení, angín, zánětů průdušek a horních cest dýchacích, rýmy. Používá se také na špatně se hojící poranění kůže, urychluje hojení popálením a omrzlin, proleženin, rychle regeneruje suché rty a pokožku celého těla. V kuchyni jej používáme do horkých i studených nápojů, při pečení, ale i při vaření. A jaké druhy medu známe? Květový med, který má většinou zlatavé zbarvení a pochází z lučních květů, ovocných stromů, lípy, akátů a dalších kvetoucích rostlin. Díky pylu z květů obsahuje léčivé látky daných bylin či rostlin. Medovicový med, který známe také jako lesní, je tmavší, většinou hnědý až tmavě hnědý s červenavými odstíny. Jeho základem je medovice – šťáva, kterou včely získávají jako vedlejší produkt od parazitů žijících na stromech. Medovicový med je bohatší na minerální látky a stopové prvky a má opravdu silný antibakteriální účinek.

Stévie

Stévie sladká pochází z Jižní Ameriky; zdejší indiáni ji používali nejen jako sladidlo, ale také jako léčivou bylinu – třeba na pálení žáhy, cukrovku, na dezinfekci úst a jako prevenci vzniku zubního kazu. Jejími lístky, které lze používat čerstvé, mražené i sušené, můžete osladit nejen studené a horké nápoje, ale i jídla. Čerstvé obsahují kromě glykosidů stévie také vitaminy E, K, P, A, C, B, minerály fosfor, vápník, železo, hořčík, chróm, kobalt, selen, křemík, a antioxidanty, které pomáhají preventivně chránit cévy před kornatěním a organismus před zhoubnými nádory. Nezvedá hladinu krevního cukru, a proto je vhodná jak pro diabetiky, ale i pro lidi, kteří chtějí zhubnout. I když lze stévii vcelku dobře pěstovat třeba na okenním parapetu, většina z nás si ji dopřeje buď ve formě tabletek, nebo prášku.

Text: Karolína Krausová, foto: Shutterstock