Po čem se tloustne?

Sladké, tučné… Co všechno má vliv na dosažení ideální váhy?

Proč neustále přibývá obézních lidí, je zřejmé – zásluhu na tom má nezdravý životní styl, příliš nezdravá, energeticky bohatá strava, a zejména nedostatek pohybu. Je však rozumné házet všechny „do jednoho pytle“? Jak si vysvětlit případy těch, kteří mají – i přes neustálý pohyb a vyváženou stravu – neustálý sklon k obezitě?

Gen obezity

Ať se nám to líbí nebo ne, to, jak naše tělo reaguje na přijatou stravu, záleží na našich genetických dispozicích. Vědci objevili gen, který má spojitost s obezitou, a intenzivně se věnují jeho dalšímu výzkumu. Tento gen má vliv nejen na nadváhu, ale na celkové fungování metabolismu. Na základě toho, jak metabolizujeme, buď hubneme, nebo přibíráme. Metabolizace neznamená nic jiného než způsob hospodaření s přijatou energií. Někdo může o půlnoci sníst hemenex a na jeho postavě to nezanechá jedinou stopu, zatímco jiný se „třikrát nadechne“ a už se to s ním veze.

Zapomeňte na slovo dieta

Je totiž původcem všech nedorozumění. Pod dietou si mnoho lidí představuje dvoutýdenní hladovění, na jehož konci je možné sníst cokoli, na co právě máme chuť, a navíc v jakémkoli množství. Ale kdepak, na stravování se musíme podívat komplexně – jako na něco, co nebude trvat pouze omezenou dobu, ale co nás bude provázet několik let, ideálně však celý život. To znamená zapomenout na nekonečné „vlny“ hladovění a přejídání, ale vidět stravování jako dlouhodobý proces. Existuje mnoho systémů, které mají vlastní pravidla, jak jíst. Každý říká něco jiného a často se navzájem popírají. Nelze jednoznačně určit, že „ten je dobrý a ten zase špatný“. Každý z nás reaguje na podněty zvnějšku – tedy i na stravu – individuálně. Je tedy pouze na nás, abychom zjistili, který je vyhovující právě pro nás.

Když potřebujeme natankovat

Co je pro auto benzin, to jsou pro tělo sacharidy. Nejvhodnější jsou ty, které mají nízký glykemický index. Čím je glykemický index nižší, tím méně se zvedá hladina cukru v krvi. Energie se uvolňuje pozvolna, takže nám pocit nasycení vydrží delší dobu. Díky tomu se přebytečná energie neukládá do tukových rezerv. Glykemický index zeleniny je přibližně 20, což ji staví na přední místo. Můžeme ji konzumovat kdykoli a v jakémkoli množství. Samozřejmě záleží na úpravě – smažená nebo fritovaná patří kvůli použitým tukům do trochu „jiné“ kategorie. Ovoce obsahuje mnoho sacharidů, naštěstí složených, takže se jeho glykemický index pohybuje jen kolem 30. Obsahuje rovněž vlákninu, proto se konzumace ovoce v malých dávkách doporučuje tři- až pětkrát denně. Ale pozor: pokud se budeme ovocem „bezuzdně přecpávat“ při zachování normálního jídelníčku, úbytek na váze budeme zřejmě očekávat marně. Na co bychom totiž neměli zapomínat, je to, že do tukových zásob ukládáme vše, co neumíme „spálit“. Převládá mylný názor, že se do nich uloží pouze přebytečný tuk přijatý v potravě. Platí to pro kteroukoli stravu, která překročí denní energetický limit. I když na druhé straně: ze samotného ovoce ještě nikdo nikdy neztloustl.

Není tuk jako tuk

V zásadě se tvrdí, že bychom měli minimalizovat příjem tuků. To zase není tak úplně pravda. Některé tuky jsou totiž nezbytné pro fungování našeho organismu. Sem patří zejména nenasycené mastné omega-3 kyseliny. Jednak snižují rizika srdečních onemocnění a srážlivost krve a jednak upravují krevní tlak a chrání před poruchami srdečního rytmu. Mohou rovněž zmírňovat menstruační křeče a působit protizánětlivě v kloubech a cévách. Dalším jejich plus je příznivý vliv na kožní onemocnění, například lupénku. V neposlední řadě mohou být také prevencí rakoviny prsu a tlustého střeva.

Podle současných výzkumů se zdají být vhodnější nenasycené mastné omega-3 kyseliny živočišného původu. Nacházejí se zejména v rybách chladných vod, například v lososech, makrelách, pstruzích nebo tuňácích. Kdo by přece jen raději rostlinné tuky, největší podíl nenasycených mastných kyselin má olej z lněného semínka. Takže u tuků platí: nikoli vynechat, ale pozměnit. A samozřejmě nepřekračovat denní dávku.

Nezapomínejte na vitaminy

Otázkou zůstává, jestli tuk v kombinaci s cukrem poskytne dostatečné množství vitaminů, bez nichž naše tělo nemůže fungovat správně (ano, tušíte správně). Abychom si zabezpečili optimální energii na celý den, je nejvhodnější začít komplexními sacharidy. Čím pokročilejší denní doba, tím méně by jich mělo být. Večer je tedy nejvhodnější zelenina v kombinaci s netučným masem. Například rybou nebo kuřetem v přírodní úpravě. A jako dezert ovoce. Chce to jen trochu cviku, vše je o zvyku a o „bourání“ zažitých konvencí. Vždyť nejeden z nás si pamatuje na slova své babičky: „Vem si k tomu masu aspoň chleba, bude ti špatně od žaludku.“

Slepičí polévka pro duši

Dobré jídlo je takové, které uspokojí váš mozek, nikoli váš žaludek. Pokud svému tělu z 80 % dopřejete výživu, kterou pro svůj „provoz“ potřebuje, zbylých 20 % může představovat cokoli, na co máte chuť. Tělo se s tím totiž srovná mnohem snáz než s tím, když chodíte jak bez duše a neustále si odpíráte ten „úžasný čokoládový řez“. To pak strádá nejen naše tělo, ale zejména naše mysl. Psychický aspekt je při výživě nesmírně důležitý. Brzy se totiž můžeme dostat do situace, že se neudržíme a příště místo jedné buchty spořádáme celý pekáč. Takže další z hlavních zásad zní: všeho s mírou.

Nezbedné myšlenky

Nejdřív si musíme uvědomit, že se svým tělem opravdu chceme něco udělat. Nemá smysl hledat si jiné důvody než ten, že to chceme udělat kvůli sobě. Jen tak nám odhodlání vydrží. Nečekat na zvláštní příležitosti, Nové roky, nové vztahy… prostě udělat to „teď a tady“. Když se na to podíváme z principu učení se cizího jazyka, dobře víme, kolikrát odkládáme učení se nových slovíček. Několik dní nebo týdnů neuděláme nic a pak se naučíme dvacet výrazů za jeden den, přičemž přibližně polovinu brzy zapomeneme. Kdybychom se naučili pouze jedno slůvko denně, za rok jich budeme umět 365. A tak je to i se zdravím. Když pro ně něco opravdu chceme udělat, nejlepší je neváhat a konat. Třicet minut denně je za týden víc než dvě hodiny jednou za čas.

Já jsem to, co jsem

Důležité je nenechat se masírovat reklamou, která na nás útočí na každém rohu. Při pohledu na lidi z plakátů si kolikrát říkáme: „Co všechno musím udělat, abych takhle vypadal?“ Neustálé přemýšlení v nás vyvolává leda úzkost, a pokud tento stav dlouhodobě přetrvává, může vyústit v depresi. Opět se dostáváme k tomu, že psychická stránka je v tomto případě faktor, který se největší měrou podílí na úspěchu a dosaženém výsledku. Neexistuje žádná ideální postava. Každý z nás se jednou dopracuje ke svému vlastnímu ideálu. To nejpodstatnější je naučit se ho přijmout a být s ním spokojený.

Text: Roman Filak, foto: Sutterstock