S VAŘEČKOU V RUCE
MARTIN ČERNÝ, HUDEBNÍK A SPISOVATEL
Jako bendžista začal hrát ve skupině Vousáči – Barbuloj, která jako jediná zpívala texty v esperantu, poté přišly další skupiny a v roce 1985 spoluzaložil bluegrassovou skupinu Blanket, s níž dosáhl mnoha úspěchů doma i v zahraničí. Doplnil si hudební vzdělání, koncertoval, mnohokrát se objevil v televizních hudebních pořadech, procestoval svět, byl hostem na turné Karla Gotta, natáčel alba. Spolupracoval s Věrou Martinovou, byl členem skupiny Apollo Petra Spáleného, měl angažmá v Divadle Jiřího Grossmanna a v Semaforu, vystupoval se skupinou Rangers Band. Ovšem pak přehodil výhybku a dnes se věnuje zejména psaní.
Román Pavilon šelem, který vám právě vyšel, je strhující. Fakt jsem ho přečetla na jeden zátah. Kde se to ve vás vzalo?
Děkuji za kompliment, ale psaní není v mém životě nic nového. Už jako dítě jsem do sešitu napsal povídání o malém šimpanzovi, pustil jsem se do pohádek, pak přišly fejetony pro pobavení spolužáků, později pro muzikanty, pouštěl jsem se i do písňových textů. Také Karlu Gottovi jsem jeden nabídl, ale připadal mu příliš romantický. Takže jsem neuspěl.
Ale s románem jste uspěl, a pokud vím, hned u prvního nakladatele, kterému jste ho nabídl.
Není to úplně prvotina, u Supraphonu už mi před časem vyšla audiokniha s mými povídkami, ale tohle je první papírová kniha a to se počítá. Téma knížky se narodilo v zoologické zahradě, kde jsem pozoroval šelmy a říkal si, co by se asi stalo, kdyby praskla skleněná přepážka, která je odděluje od návštěvníků. Tak jsem o tom napsal, knížka vyšla, povzbudilo mě to a už mám v počítači další, tentokrát půjde tak trochu o autobiografii.
Vy ale umíte nejen hrát na bendžo, psát knížky, ale prý i výborně vaříte.
Jsem rád, že se to o mně říká, protože vařit opravdu umím a naučil jsem se to doma od maminky. Jsme sice rodina milující umění, rodiče byli divadelní ochotníci, babička hrála v prvorepublikových filmech, prastrýc u nás jako první překládal Edgara Allana Poea, ale bonusem byla maminčina profese. Prodávala totiž v řeznictví, takže jsme doma vždycky měli dobré maso, a díky tomu se mi jídlo vždycky povedlo. Třeba svíčkovou jsem dokázal uvařit už jako kluk. A byla výborná.
Dnes ji vaříte také? A pustí vás žena ke sporáku?
Samozřejmě ji dělám dodnes, navíc na svíčkové nic složitého není. A žena mě k vaření pouští s velkou radostí. Když jsme spolu před čtyřiceti lety zahájili společný život, moc se do vaření nehrnula, tak jsem se toho chopil a už mi to zůstalo.
Když vaříte, zřejmě i nakupujete.
Pochopitelně, protože kdo vaří, tak si na to musí obstarat správné ingredience. Nakupuji rád, většinou teprve v obchodě promýšlím, co budu v příštích dnech vařit. Je to docela inspirativní a baví mě to.
Říkáte, že vás naučila vařit maminka. Co jste od ní měl rád?
Máma vařila výborně. Například její kuřecí roláda byla bezkonkurenční. Dělala ji s knedlíkem posypaným strouhankou osmaženou na másle. Naučila mě péct kuře s klasickou nádivkou s muškátovým oříškem nebo kuře na soli. To byl jednu dobu dost rozšířený recept, ale nějak se na něj zapomnělo, a přitom je to tak snadné. Na vrstvu soli se položí čtvrtky kuřete kůží nahoru, pokmínují se, dají do trouby a výsledkem je neuvěřitelně křupavé a chutné maso.
Jste světoběžník, takže jste na svých cestách leccos ochutnal. Která kuchyně vás oslovila?
Určitě chorvatská. Ta je skvělá a oblíbili jsme si ji se ženou na našich dovolených. Oba milujeme mořské plody, a když jdete přístavem, kde voní moře spolu s tím, co se připravuje v místních hospůdkách, musíte tam zajít. Třeba kalamáry se špenátem zahuštěným vařeným bramborem jsou bezkonkurenční. A pochopitelně také máme rádi italskou kuchyni, která pronikla i do českých kuchyní. Asi každý si doma připravuje špagety, já to dělám také a umím je na tolik způsobů, že jsem je ani nepočítal. Je to rychlé a jednoduché. Stačí je uvařit, přidat třeba omáčku z mletého masa, rajčat a oliv a pak posypat strouhaným tvrdým sýrem.
Nepadla zmínka o pečení nebo sladkostech. To neděláte?
Sladkosti moc nemusím, ale čas od času upeču bábovku. Mám jednoduchý hrníčkový recept na bílé a kakaové těsto, ovšem formu mám historickou po babičce, plechovou s emailovým vnitřkem.
Text: Marie Formáčková, foto: Shutterstock a archiv Martina Černého
Chorvatská pljeskavica
250 g telecího masa, 250 g jehněčího masa, 250 g vepřového masa, 250 g hovězího masa, sůl, pepř, mletá pálivá paprika, 1 svazek jarní cibulky, olej
Maso nakrájíme na menší kousky a umeleme, osolíme, opepříme, přidáme trochu pálivé papriky a nasekanou jarní cibulku. Ze směsi tvoříme placky, které potřeme olejem a opečeme na teflonové pánvi z obou stran nebo dáme na gril. Podáváme s ajvarem.
Ajvar
6 větších červených paprik, 1 menší cuketa, 1 menší lilek, 4 stroužky česneku, 2 lžíce vinného octa, 1 lžička mleté papriky, olej, sůl, pepř
Zeleninu omyjeme a očistíme. Papriky rozkrojíme, vyjmeme semínka, rovněž rozkrojíme cuketu a lilek. Vše dáme do pekáčku, pokapeme olejem a pečeme při teplotě 200 ºC asi hodinu. Poté zeleninu přikryjeme fólií, když trochu vychladne, sloupneme papriky, nakrájíme cuketu a vydlabeme vnitřek lilku. Zeleninu i s vypečenou šťávou dáme do mixéru, přidáme česnek, ocet a mletou papriku, krátce rozmixujeme a dochutíme solí a pepřem. Když chceme ajvar uchovat, dáme ho do sklenic a hladinu zalijeme olejem.