4× o nejčastějších ženských potížích

V období dospívání by si měla každá mladá žena najít svého gynekologa. Ženský lékař nebo lékařka jí bude pomáhat s pravidelnou prevencí a k ruce bude ale také ve chvílích, kdy se objeví náhlý problém. A dostavit se jich může v produktivním věku ženy hned několik…

Problém první: mykózy

Tři ze čtyř žen prodělají vaginální mykózu alespoň jednou za život a téměř polovině se pravidelně vrací. Onemocnění, které se projevuje intenzivním svěděním, charakteristickým hrudkovitým bílým výtokem, zarudnutím zevních rodidel, případně i bolestivostí při močení, dokáže ženy pořádně potrápit. Léčba mykóz není složitá a ženy, kterým se nemoc vrací, vědí, že pomoc najdou i v lékárně, protože dnes už je na trhu několik typů volně prodejných léků proti těmto nákazám. Zároveň by ale měly vědět, že při opakujících se problémech by měly vyhledat lékaře. Už proto, že ne vše, co se „tváří“ jako mykóza, opravdu mykotickým onemocněním je. Pro ženy, kterým se mykózy vracejí pravidelně, by měla být samozřejmostí změna oblékání. Na přiléhavé a neprodyšné džíny by měly zapomenout, mnohem lepší variantou jsou sukně. Množení kvasinek prospívá také jízda na kole, horké koupele v termálních lázních nebo nesprávné užívání tamponů a vložek. Důležitá je i vhodná hygiena. Dámám, kterým nestačí vlažná voda, pomůže některý z intimních gelů. Klasické mýdlo je totiž naprosto nevhodné, protože vysušuje poševní sliznici. Pro zdravé vaginální prostředí je rozhodující přítomnost mikroba Lactobacillus vaginalis. Ten je schopen přeměnit glukózu, tedy cukr obsažený v buňkách sliznice, na kyselinu mléčnou. Ta ovlivní vlastnosti vaginálního prostředí tak, že není vhodné pro množení celé řady škodlivých mikrobů a hlavně kvasinek. Právě kvasinky se velmi často vyskytují ve všech prostorách, kde je vlhko, tedy lázních, koupelnách, některých typech sauny a také v bazénech.

Na co si dát pozor? Kromě vlhkého prostředí je možným spouštěčem mykózy také léčba antibiotiky. Likvidují totiž bakterie nejen tam, kde to od nich očekáváme, ale jejich působením dojde i k likvidací mikrobů, které na vaginální sliznici být mají a fungují zde jako překážka pro množení mikrobů škodlivých. Ženy náchylné na mykózy by proto při každé antibiotické léčbě měly užívat také probiotika. A protože jde o přípravky, které potřebují ke svému efektu delší dobu, je ideální jejich užívání preventivní, tedy dlouhodobé. Při opakujících se problémech je vhodné i lokální, tedy vaginální podání laktobacilů. Asi nikoho nepřekvapí, že mykóza se mezi sexuálními partnery přenáší. U mužů se většinou projeví jen v podobě červených flíčků na žaludu a předkožce, případně pálením při močení. Flíčky mohou být hladké nebo hrubé a často mužům nijak nepřekážejí. Problémem ale je, že nákazu přenášejí na svoji partnerku znovu a znovu, aniž o tom vědí. Pokud se partner neléčí zároveň s partnerkou, nepříjemné svědění a výtok jí budou znepříjemňovat život opakovaně. Proto by se oba partneři měli léčit společně.

Problém druhý: endometrióza

Endometrióza se vyskytuje zhruba u jedné z deseti žen v reprodukčním věku. Ženy, které jí trpí, se potýkají s bolestí, která narušuje jejich každodenní aktivity a má negativní dopad na profesní i osobní život. To, že za jejich problémy může stát nemoc, si mnohé z nich často ani neuvědomí. Přestože jde o jedno z nejčastějších ženských onemocnění, stále se neví, proč vzniká. Ženy s endometriózou trpí především velmi bolestivou menstruací, bolestmi při pohlavním styku, chronickou pánevní bolestí i poruchami plodnosti. Nemoc je mnohdy trápí natolik, že kromě gynekologa navštěvují i psychologa a sexuologa. Ženy, které tímto onemocněním trpí, jsou navíc často operovány. Předem ale nevědí, na jak dlouhou dobu jim zákrok pomůže. Bolest se totiž může kdykoliv vrátit. Problémem je to, že současná medicína zatím nedokáže odstranit příčinu nemoci. Teprve ve chvíli, kdy budou mít lékaři k dispozici cílený preparát, který nemoc postihne v jejím zárodku, budou moci onemocnění vyléčit zcela. Někdy může být endometrióza jen přechodným jevem, který se objeví v průběhu plodného období ženy a spontánně zanikne. Až v 65 % se ale nemoc zhoršuje a přechází do závažných forem tzv. hluboké endometriózy. Endometrióza se léčí buď pomocí léků, nebo chirurgicky, přičemž obě metody se mohou navzájem doplňovat. Cílem léčby je obnovení plodnosti, omezení bolestivých příznaků a zvýšení kvality života ženy. Základní onemocnění ovlivňují příznivě hormonální přípravky, které se podávají obvykle ve formě injekcí nebo tablet. Liší se nejen způsobem podání, ale také svou účinností a výskytem nežádoucích účinků.

Problém třetí: Chlamydie

Chlamydiová infekce je sexuálně přenosná nemoc, kterou způsobuje bakterie Chlamydia trachomatis. Postihnout může nejen ženy, ale i muže a objevuje se ve všech věkových skupinách. Lékaři se s ní ale nejčastěji setkávají u mladých sexuálně aktivních žen. Onemocnění se v převážné většině případů projevuje jako zánět v urogenitálním traktu nebo rektu. V prvních dnech po infekci se většinou žádné symptomy neobjeví, obvykle totiž přicházejí až týden nebo dva po nakažení. Nemoc může probíhat i skrytě, protože část postižených nepociťuje žádné symptomy, jako je výtok či bolesti v oblasti pohlavních orgánů, což ztěžuje rozpoznání nákazy. Je-li ale nemoc diagnostikována, léčba nebývá obtížná, protože na ni účinkují antibiotika. Léčbu by měl podstoupit také sexuální partner či partneři, aby nedocházelo k opětovné nákaze. Neléčené chlamydie mohou vést k vážnějším zdravotním problémům, například může dojít i ke zjizvení a neprůchodnosti vejcovodů, což nezřídka vyústí v neplodnost. Chlamydiemi se může při vaginálním porodu nakazit také novorozenec, u kterého hrozí následkem infekce zápal plic či vážný oční zánět. Lidé infikovaní chlamydiemi mají také větší riziko vzniku tzv. reaktivní artritidy, což je neinfekční zánět, který se rozvíjí jako reakce na infekční onemocnění.

Problém čtvrtý: HPV viry

Každá žena ví, že jednou z nejdůležitějších součástí každoroční preventivní prohlídky u gynekologa je tzv. cytologické vyšetření. Právě to dokáže odhalit přítomnost HPV virů. Ty jsou běžně rozšířené v populaci a do dvou let od zahájení pohlavního styku se s nimi setká 60 procent sexuálně aktivních osob. Celkově v životě se s nimi setká až 80 procent lidí. U většiny z nich je to ale jen dočasná záležitost, protože tělo si s nákazou samo poradí. Po opakující se infekci ale může dojít k tomu, že na přechodu epitelu nebo na sliznici vznikne maligní transformace, prekanceróza a následně může vzniknout až rakovina. Proto odborníci doporučují nechat se proti HPV virům očkovat. Ideální je to před zahájením sexuálního života,ale očkování je možné i ve vyšším věku. Kdo není očkován, měl by myslet na omezení rizikových faktorů – hlavně se vyhnout nechráněnému sexu a většímu počtu sexuálních partnerů. Vyplatí se také zůstat svému životnímu partnerovi věrný.

Text: Anna Skalská, foto: Shutterstock a archiv redakce