Jak nedostat cukrovku
Asi pět procent populace má tzv. prediabetes a mnozí o něm vůbec nevědí. Je to stav, kdy je hladina krevního cukru už je vyšší než normálně, ale ještě nelze mluvit o cukrovce 2. typu.
Období prediabetu probíhá většinou naprosto tiše. Pokud je objeveno, pak zpravidla při screeningových vyšetřeních u praktického lékaře, internisty, kardiologa či jiného lékaře v rámci sledování jiného onemocnění. Jedinou možností včasné diagnózy poruchy glukózové tolerance jsou totiž krevní testy. „Prediabetes probíhá bez příznaků, teprve v pozdějším stadiu, kdy jsou už hodnoty glykemie vyšší, si můžete všimnout například toho, že máte větší žízeň, chodíte častěji močit, vidíte jakoby rozmazaně, trpíte plísňovými a kvasinkovými onemocněními se špatným hojením nebo jste extrémně unaveni. Odhalen bývá zpravidla u predisponovaných osob, to je lidí s obezitou, lidí, kterým už bylo 45 let, nemají dostatek fyzické aktivity, nebo těch, u nichž v rodině je diabetes 2. typu,“ říká MUDr. Taťána Staňková z Centra pro poruchy metabolismu a výživy při Poliklinice na Národní v Praze. Příznakem mohou být i oblasti tmavé kůže, tzv. akantóza. Objevují se na krku, v podpaždí, na loktech, kolenou a kloubech.
Komu hrozí
K nejčastějším rizikovým faktorům poruchy glukózové tolerance patří rodinná anamnéza, tedy má-li někdo v rodině cukrovku 2. typu. Následuje nadváha typu jablka (se zvýšeným obvodem pasu), obezita, vysoký krevní tlak a porucha metabolismu tuků (dyslipidémie). Pozor by si měly dávat i nastávající maminky, hlavně v souvislosti s těhotenskou cukrovkou. Rizikový je i syndrom polycystických ovarií, protože souvisí s inzulinovou rezistencí. Pozitivní informací je, že prediabetes neznamená, že máte odevzdaně čekat, až přijde cukrovka. Vůbec ne. Ta se dostaví především tehdy, když varování odhaleného prediabetu neuposlechnete.
Co dělat?
Hodně záleží na tom, kolik je vám let, jaké máte zaměstnání, jestli provozujete nějaké fyzické aktivity nebo zda se léčíte s nějakými jinými onemocněními. Základem je racionální pestrá strava s dostatkem všech základních živin, minerálů a vitaminů. Nutný je omezený příjem sacharidů. K pití je třeba volit vodu, neslazené čaje nebo nízkoenergetické tekutiny. V období prediabetu není třeba přísně hlídat, kolik jídel denně jíte. Stačí si jen uvědomovat, co jíte. Typický diabetik druhého typu totiž často vyrůstá často z ukázkového konzumenta tzv. staré české kuchyně. „Dokáže-li diabetik 2. typu zhubnout, upraví se obvykle hodnota glykemie do takové míry, že žádná další opatření (léky, inzulin) nejsou třeba ještě několik dalších let. V období prediabetu je normalizace glykemie samozřejmě snazší,“ konstatuje MUDr. Taťána Staňková.
Změna životního stylu
Každý, komu byla diagnostikována porucha glukózové tolerance, by měl vědět, že základem léčby je změna životního stylu. K tomu patří redukce nadváhy, pokud ji máte, a to alespoň o pět až deset procent. Upravit byste měli také složení dobrot na talíři. Každý prediabetik, který to neudělá, onemocní dříve nebo později cukrovkou a bude mít předepsanou dietu. Pokud ji nebude dodržovat, dostane léky. Nebude-li dále dbát doporučení lékařů, bude si muset píchat inzulin. Jestliže ani tehdy nebude dodržovat zásady léčby, bude se jeho zdravotní stav velmi zhoršovat. A musí počítat s tím, že komplikace, které se zaručeně dostaví, včetně závažných kardiovaskulárních důsledků, přijdou mnohem rychleji u nedisciplinovaných nebo neléčených nemocných s cukrovkou. Riziko mrtvic a infarktů jim například hrozí pětkrát častěji než zdravým lidem. Mezi drsné následky patří rovněž slepota, selhání ledvin nebo amputace nohou v důsledku poruchy prokrvení dolních končetin.
Léky jsou poslední možností
Pokud žádné z předcházejících opatření při prediabetu nestačí, přijdou na řadu léky. První volbou jsou nízké dávky metforminu podávané jednou až dvakrát denně s postupným navýšením podle toho, jak je budete snášet.
Text: Irena Bečvářová, foto: Shutterstock
Rizikové faktory prediabetu
- cévně-srdeční onemocnění,
- cukrovka 2. typu v rodině,
- obezita,
- věk nad 45 let,
- málo fyzické aktivity,
- vysoký krevní tlak,
- vysoká hladina „špatného“ cholesterolu,
- diabetes v těhotenství
- syndrom polycystických ovarií.
Některé zdroje také tvrdí, že zvýšené riziko inzulinové rezistence představuje i příliš nebo naopak málo spánku.