Mít sám ze sebe dobrý pocit není málo

Simonu Stašovou rozhodně není zapotřebí představovat, protože patří k jedné z našich nejlepších, nejobsazovanějších a nejoblíbenějších divadelních a filmových hereček.

Díky spolupráci s Divadlem Lucie Bílé se vracíte na prkna bývalého studentského divadla DISK, kde začala vaše kariéra. Jaký je to pocit?

Tyhle zvláštní šťastné situace se mi v životě stávají pořád, nebo je alespoň já velmi vnímám a přitahuji k sobě. Mám moc ráda, když věci vyprávějí příběhy. Když prostředí, ve kterých se pohybuji, vypráví mojí vlastní minulost. A tak je to i s divadlem Lucie Bílé. Vrátit se na místo činu je pro mě překrásný pocit. Všechno je tam úplně stejné, sedím i na svém místě v dámské šatně u stejných stolečků se zrcadly jako před lety. Jenom Lucka všechno zrenovovala, sedadla v hledišti potáhla krásnými potahy, zdokonalila světelný park, aby se dalo se světly kouzlit, ale jinak je všechno úplně stejné. Vždycky na mě dýchne moje minulost, moje vlastní zážitky a všechno si to nesu s sebou na jeviště před diváky. Oni nevědí z čeho všeho jsem šťastná, ale to štěstí vnímají a já jim ho velmi ráda předávám. Od toho tu vlastně jsem, abych předávala lidem ze sebe radost do jejich života.

Do divadla Lucie Bílé chodíte ale i do hlediště jako divák.

Ano. Nedávno jsem se byla podívat na Lucku v novém představení Láska je láska. Je to překrásná muzikálová komedie a Lucka je v tom opravdu kouzelná. Ta hra je vtipná a hluboká zároveň, má skvělou myšlenku. Na začátku přichází Lucie jako hvězda, kterou všichni obdivují, ale ona zatouží být obyčejná dívka a žít obyčejný život. A tak začne svůj život přepisovat od úplného začátku – a ono to začne fungovat. Do toho jsou vložené písně známé i méně známé a pěkně posunují děj. Představení je inspirované skutečným životem Lucie a je opravdu velmi povedené a bude se divákům líbit. Moc to Lucce přeji, protože ona je poctivý kumštýř, který má veliký talent a nepromarňuje ho. Vedle ní je v představení Láska je láska spousta vynikajících herců, zpěváků a tanečníků, kteří jenom umocňují ten velký zážitek.

Jste v pozici, kdy si můžete vybírat s kým a na čem budete spolupracovat. To musí být pro herce splněný sen!

Je to skutečně splněný sen, ale taky veliká zodpovědnost vůči divákovi. Na nikoho se nemůžete vymlouvat, všechno je jenom na vašich bedrech, úspěch i neúspěch. Proto si k sobě vybírám spolupracovníky, kteří divadlem žijí a milují ho. Je to pak na výsledku strašně moc znát. Sama už si vybírám i divadelní texty, i když není jednoduché najít opravdu skvělou komedii, která má hlubší smysl. Chce to trpělivost, přečíst hory scénářů, nebýt líný a číst a číst. Vybírám si i režiséry, ti jsou velmi důležití, a samozřejmě herce, se kterými mám stejnou chemii. Právě teď jsem oslovila do nové krásné komedie Třináct u stolu, která se odehrává na Štědrý den, na hlavní role Mirka Etzlera a Simonu Postlerovou. Myslím, že budeme moc dobrá trojka. Na jevišti nás bude samozřejmě víc, všechno teď skládám dohromady, abychom v září mohli začít zkoušet.

Text: Kateřina Grimmová, foto: Petr Mráček

Celý rozhovor a další zajímavé články si můžete přečíst v novém čísle časopisu Zdraví! Najdete ho na stáncích od pátku 22.4.2022.