Objevte s námi ostrov Vis

Vychutnejte si čisté moře a písečné pláže na chorvatském Visu. Podívejte se do proslulé Modré jeskyně a seznamte se s vojenskou historií ostrova, teprve nedávno otevřeného turistům.

„Dej nohu sem za ten kámen a tady se přidrž keře, pozor, tady to klouže,“ pomáhají mi členové rodiny při sestupu z prudkého svahu porostlého keři. Nedovoluje běžnou chůzi, a tak se opatrně, někdy doslova po čtyřech, spouštím dolů. Odolat evropské plážové krásce ale nejde a před strastiplnou cestou jen na vlastní nebezpečí varovala cedule u příjezdové cesty. Slavná pláž ve tvaru mušle leží na jižním břehu ostrova, na konci zátoky Stiniva, která se zužuje až k úzké průrvě mezi bílými skalami, za kterou se opět rozšiřuje v malebný titěrný prostor. Pozoruhodné prostředí vzniklo zřícením stropu velké jeskyně, a proto je chráněno jako mimořádný geomorfologický přírodní výtvor. Koupání v křišťálově čisté vodě musí nadchnout skutečně každého, byť se její teplota drží o něco níž než na otevřených plážích Visu. Moře je klidné, a tak plaveme úžinou mezi skalami do zátoky a zase zpátky. Na pláži stojí dva kamenné rybářské domky využívané pouze v sezoně. V jednom z nich funguje malé bistro, kde si při šálku chorvatského espresa vychutnáváme krásu jedinečného místa. Tak jak ustupuje stín okolních skal, sluníčko přibírá do své náruče stále víc ohlazených bílých valounů a malých oblázků na pláži. Celou ji ale svým svitem nepojme, jak v překladu napovídá její název Stinná.

Starobylá Komiža

Na okrajích ostrova o rozloze devadesát kilometrů čtverečních leží na břehu zátok dvě města: Komiža a Vis s trajektovým přístavem. Spojuje je asi deset kilometrů dlouhá silnice napříč ostrovem z východu na západ. Ve 13. století na vyvýšenině nad Komižou postavili benediktýni pozoruhodný klášter svatého Mikuláše. Kromě starého románského kostelíka ho tvoří velký pětilodní kostel z 16. až 17. století. Z opevnění kláštera se dochovaly dvě románské hranolové věže. Zdejší obyvatelé tady každoročně na sv. Mikuláše při oslavách Dne města Komižaspálí starou loď jako poděkování za ochranu rybářů. Komiža žije turismem, v létě jachtaři kotví přímo na nábřeží ve městě, v úzkých uličkách se procházejí zástupy zvídavých lidí z celé Evropy. Komiža je láká starobylostí svých kamenných domů a poklidnou atmosférou. Jen občas ji naruší vášnivé debaty Komižanů, kteří u sklenky vína, nejčastěji místní vugavy, vysedávají obvykle mlčky celý půlden. Rybářské muzeum v bývalé benátské pevnosti na náměstí představuje tradice zdejší mořeplavby. K vidění je i místní typ rybářské lodi zvaný falkuša. Na plachetnici s pěti vesly se rybáři vydávali i na otevřené moře.

Modrá jeskyně

I když na výlet na Biševo, ostrov s proslulou Modrou jeskyní, zvou poutače po celém Visu, nejblíž je na něj právě odsud z Komiži. Po čtvrthodině plavby naše loď kotví v zátoce Mezuporat, kde přestupujeme do menšího člunu. „Skloňte hlavy,“ upozorňuje nás lodivod před nízkou a úzkou skalní bránou do Modré jeskyně. Vchod je jen 1,5 m vysoký a 2,5 m široký. Původně se lidé mohli dostat do jeskyně jedině tak, že dovnitř podplavali. Až na konci 19. století za pomoci dynamitu vytvořili vchod, do kterého se vešel člun. Jeskyně vznikla erozí vápence, na který působily mořské vlny. Má délku 31 a šířku 18 metrů. Její rozměry ale nevnímáme. Doslova nás pohlcuje přehlídka odstínů modré barvy. Světlo proniká do jeskyně otvorem pod vodou a vzniká tak nádherná hra barev od stříbřitě modrošedé po zelenomodrou. Nejpůsobivější je právě v létě mezi 11. a 12. hodinou.

Na Visu se psala historie

Na místě dnešního městečka Vis začala ve 4. století před naším letopočtem antická historie Dalmácie. Už šest set let před naším letopočtem ostrov obývali Illyrové a o dvě stě let později na něm Dionýsos ze Syrakus založil první řeckou kolonii na Jadranu. Jmenovala se Issa, stala se samostatným svobodným městem a zakládala své další kolonie, například dnešní Trogir nebo Stobreč. Pozůstatky antické Issy – divadla, fóra i lázní – se v okolí městečka Vis zachovaly dodnes, například na vyvýšenině Gradina. Město je také známé klášterem z 16. století na poloostrově Prirovo. Ostrov Vis si na začátku minulého století oblíbili i Češi. Dokládá to Česká vila, kterou v 19. století na malém poloostrově nad zátokou sv. Jiří naproti městečku Vis postavila jako své sídlo místní bohatá rodina Topičů. Pozdější čeští majitelé ji přestavěli na hotel. Na první pohled kdysi honosné sídlo, kam jezdila klientela z prvorepublikového Československa, je dnes bohužel zchátralé.

Ostrov plný tunelů

Starověké Řeky vystřídali na Visu Římané, za napoleonských válek tam měli svůj opěrný bod Angličané, později připadl Rakousku a postupně ho zabíraly i další státy, které přitahovala jeho strategická poloha. Ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců patřil Vis teprve od roku 1920. Po druhé světové válce jugoslávský vůdce Josip Broz Tito uzavřel Vis pro vojenské účely. Stala se z něj obří pevnost, vybavená k obraně pobřeží bez pomoci zvenčí po dobu půldruhého měsíce. Ostrov byl nepřístupný zahraničním turistům, pro místní obyvatele platila různá omezení. Jugoslávská armáda opustila Vis v roce 1992. „Všechny objekty předala bez problémů a v neporušeném stavu. Fungovala v nich elektřina i telefony,“ dozvídám se od Zorana, průvodce agentury Alternatura, která na Visu pořádá výlety pro zájemce o vojenskou historii ostrova. „Pak přišli různí ,sběratelé´ – odmontovali, co šlo, a prodali do sběru.“ Procházíme mezi holými betonovými zdmi bunkru Stupišće, na jih od Komiže. Skrýval sklady munice i speciální nosiče raket země-vzduch, připravené vyjet ven a odpálit je. Vis byl soběstačnou vojenskou pevností, kde sloužily dvě tisícovky vojáků a tři tisíce civilních zaměstnanců. Ostrov provrtalo sedmdesát kilometrů tunelů, bunkrů a chodeb. Největší Vela Glava měl ochránit i před atomovým úderem. Čtyři sta metrů chodeb zasahuje až do hloubky 60 metrů. V bunkru fungovala klimatizace, spojovací technika, měl vlastní trafostanici, nemocnici, kuchyň, prádelnu a agregáty na výrobu elektřiny. Samozřejmostí byly zásobárny potravin a vody. Unikátní památkou na vojenskou historii ostrova je bunkr Jastog v zátoce Parja – sto metrů dlouhý a deset metrů široký tunel ve skále, který sloužil jako úkryt pro bitevní lodě a ponorky. Bizarní dědictví po jugoslávské armádě láká k dobrodružným výpravám.

Text a foto: Jan Sekera