Život podle histriona – jedno velké divadlo

Hádky, scény, výčitky, výbuchy hněvu – může se za nimi skrývat histrionská porucha osobnosti.

„To je ale hysterka!“ Tak tohle označení určitě v životě použil každý z nás – a možná jsme je zaslechli i na adresu nás samých. Ovšem to, že někdy vybuchneme, zvýšíme hlas nebo se dokonce rozpláčeme z pocitu bezmocnosti, neznamená, že jsme hysteričtí. Hysterie se vžila do povědomí lidí jako něco, co lze přisoudit v podstatě každé trochu psychicky labilní ženě (někdy i muži) a bohužel je velmi často zneužívána jako nadávka nebo vyjádření určitého opovržení. Jde ale o další z velkých omylů, které se do našeho podvědomí zaryly ohledně psychických stavů a nemocí. Hysterie, odborně histrionská porucha osobnosti, je nemoc, která si v některých případech žádá i náročnou a dlouhodobou léčbu.

Být středem pozornosti

Hysterie bývá mnohem častěji přisuzována ženám. Může se tak velmi snadno stát, že každá z nás, které lidově řečeno jednou za čas povolí nervy a vybuchne, bude okolím označována za hysterku. Hysterie ale rozhodně není pouze doménou žen, stejně tak může postihnout i muže, ale je pravda, že častěji bývá diagnostikována právě u něžného pohlaví. Je důležité si uvědomit, že hysterie je psychický stav, pro který je charakteristická výrazná a nestabilní citlivost, sklon k primitivním reakcím, citová zranitelnost a pocity životního neuspokojení. Histrion má sklon k sebedramatizaci, egocentričnosti, teatrálnosti, přehnanému projevu emocí a malé či žádné racionální kontrole. Jeho povaha je nevypočitatelná, často vybuchuje, tropí scény, citově vydírá, hádá se nebo přehnaně projevuje svoji lásku – a to vše činí pokud možno velmi nahlas a s okázalými gesty. Právě ta jsou pro histrionskou poruchu osobnosti velmi typická. Člověk postižený hysterií na sebe potřebuje strhnout veškerou pozornost, za každou cenu na sebe upoutat, udělat scénu, která bude mít diváky, co nejnápadněji předvést okolnímu světu, v jakém duševním rozpoložení se právě nachází.

V hlavní roli: okouzlující saň

V nejvýraznější formě se toto snažení může projevit až hysterickým záchvatem, který provází třes, zrychlené dýchání, škubání těla – ve většině případů jde ale o takové velké divadelní představení, které je určeno divákům a čím větší jejich počet je, tím lépe! Histrioni jsou totiž velmi dobří herci. Ne náhodou překlad slova histrion znamená herec, kejklíř či komediant. Pro histrionskou poruchu osobnosti bývá charakteristický i sklon k manipulaci se svým okolím, intrikánství, lhaní, předstírání, nedostatek empatie a ohledu na ostatní. V případě hysterie u žen si můžete být jistí, že taková žena vás upoutá. Ženy s touto poruchou bývají atraktivní nebo o sebe maximálně pečují, jsou společenské a rády flirtují. A právě v tom spočívá jejich tajemná přitažlivost a zároveň zrádnost. Umějí se skvěle přetvařovat, a tak v počátku vztahu dokáží projevovat svou náklonnost romantickými gesty, oddaností a vášnivostí a v neposlední řadě umějí opravdu mistrně podporovat mužské ego. Tím vším si svého „vyvoleného“ omotají kolem prstu. Kromě šarmu působí často na svůj objekt touhy i nějakou tou srdceryvnou historkou ze svého života, která povětšinou není pravdivá. Důležitým faktem ale je, že sama „hysterka“ mnohdy neví, jestli zrovna říká pravdu nebo lež, protože jí obojí splývá do jednoho. Takto působí nejen na své mužské obdivovatele, ale také na kolegy a přátele. Ovšem zlom přijde v okamžiku, kdy se jí něco nebo někdo znelíbí, něco se jí dotkne nebo dospěje k závěru, že se jí zrovna nevěnuje tolik pozornosti, která jí přece právem náleží!

Chce to řešení

V případě, že se muž rozhodne takovou ženu opustit, může se připravit na opravdový očistec. Dočká se pláče, doprošování, ujišťování o síle a velikosti jejího citu, ale také výhrůžek, jejichž předmětem bývá nejednou i sebevražda. Někteří muži těmto scénám a vyhrůžkám stále dokola podléhají, a to buď ze soucitu, nebo strachu, že by si opravdu mohla něco udělat. Jenže i vyhrožování sebevraždou a celý neobyčejně široký a nápaditý rejstřík vynucovacích a donucovacích metod jsou součástí hry, jejímž hlavním cílem je dosáhnout svého a být opět středem pozornosti. V okamžiku, kdy muže „zlomí“ a on se rozhodne zůstat, bude pravděpodobně po nějakou dobu klid. Z té ukřičené megery bude křehká, zranitelná, éterická, okouzlující a milující bytost, ale bohužel jí to nevydrží moc dlouho. Žena s histrionskou poruchou osobnosti totiž nikdy nebude spokojená. V podstatě jí nejde o trvalý a bezproblémový vztah – potřebuje, aby se „něco dělo“, a pokud tím potrápí svého manžela či partnera, tím větší uspokojení jí to přinese. A tak se dříve či později opět dostaví nějaký záchvat, který může vyvolat například jen to, že se jí muž nebude „dostatečně“ věnovat na firemním večírku nebo si vyrazí s kamarády do hospody a přijde pozdě domů. Spouštěčem může být v podstatě cokoliv, co se neslučuje s pohledem hysterika na svět nebo lépe řečeno na něj samotného. Je to vlastně takový začarovaný kruh, ze kterého vedou dvě cesty: definitivní rozchod nebo vyhledání odborné pomoci. Pokud nám totiž na člověku, který trpí histrionskou poruchou osobnosti, záleží, měli bychom si v první řadě uvědomit, že za své chování může jen do určité míry a že je především nemocný, a snažit se mu pomoci například vyhledáním odborné konzultace.

Kdo za to může?

Hysterie má kořeny v nešťastném dětství a člověku trpícím hysterií není co závidět. Ve své podstatě se jedná o velmi nešťastné lidi, kteří se ve svém nitru cítí bezcenní a nezajímaví, a ač se to zdá neuvěřitelné, trpí nízkým sebevědomím. Hysterie může být také důsledkem nějakého drastického zážitku (hysterická reakce) nebo dlouhodobě neuspokojivé situace (hysterická neuróza). Hysterie postihuje podstatně častěji ženy než muže. Někdy se ovšem pojmu hysterie zneužívá pro celkem běžné a oprávněné reakce žen. Za určitých okolností (například při velké katastrově) může hystericky reagovat i větší skupina lidí najednou. V dnešní době již lékaři nepoužívají označení hysterie, ale histrionská porucha osobnosti.

Text: Anna Němcová, foto: Shutterstock