Co všechno vlastně slunce umí?

O ohni se říká, že je dobrý sluha, ale špatný pán. Totéž ale dnes platí o slunci. Když je nám zima, příjemně nás zahřeje, a jsme-li smutní, zlepší nám náladu. Také nám ale může pořádně zavařit, pokud se před ním nechráníme.

Slunce, nejjasnější těleso na obloze, je staré přibližně 4,6 miliardy let. Koule žhavého plazmatu, která neustále produkuje ohromné množství energie, bude svítit ještě asi pět až sedm miliard let. Co všechno se do té doby o Slunci, nejjasnějším tělese na obloze, dozvíme, je ve hvězdách. Už teď ale s jistotou víme, že má na náš organismus nejen pozitivní, ale i negativní účinky. Slunce nás dopuje dobrou náladou. UVB složka jeho záření navíc aktivuje neaktivní formu vitaminu D, který je důležitý pro kvalitu kostí, a předpokládá se, že pozitivně působí i coby prevence nádorů například nádoru prsu nebo prostaty. V den, kdy svítí sluníčko, nám stačí jen ozářená plocha obličeje a například hřbety rukou k tomu, abychom měli potřebného vitamínu D dostatek. Vylehávání na slunci z těchto důvodů je proto zcela zbytečné. Nedostatkem aktivní formy vitaminu D jsou ohroženi pouze lidé, kteří jsou upoutáni na lůžko a nechodí ven, nebo například černoši, kteří žijí ve středním pásmu, tady například u nás. Ti by měli pestrou stravu obohacenou mořskými rybami doplňovat ještě kapkami s vitaminem D.

Sluneční záření a jeho složky

Sluneční záření je elektromagnetické vlnění obsahující několik složek, které mají různý biologický účinek. Sluneční paprsky, které pronikají do atmosféry, obsahují ultrafialové záření, viditelné světlo a infračervené paprsky. Atmosféra zatím funguje jako ochranný deštník, který brání průniku nejškodlivějších složek slunečního spektra. Hlavním filtrem je ozonová vrstva, dalšími faktory jsou částice prachu, kouř a oblaka. Z hlediska biologické účinnosti má největší význam ultrafialová složka slunečního záření, která obsahuje asi pět procent UVB a 95 procent UVA záření. Průnik UV záření kůží závisí na absorpci záření hnědým pigmentem melaninem. Sluneční záření proto více proniká do kůže nepigmentované než pigmentované. Množství UV záření dopadajícího na zemský povrch závisí na řadě faktorů. Jednak na ročním období – v letním období dopadá na zemský povrch asi třikrát více UV záření než v zimě. Důležitá je i denní doba. Během dne kolísá především intenzita záření UVB, přičemž maximum je kolem poledne, naopak intenzita UVA záření se příliš nemění. Svou roli hraje také nadmořská výška – ve vyšších horských polohách je intenzita UV záření větší, na každých 300 metrů nadmořské výšky narůstá o čtyři procenta. Podstatná je také zeměpisná poloha. Čím blíže rovníku, tím kratší je dráha paprsků pronikajících atmosférou, a tím vyšší je i intenzita záření při dopadu na zemský povrch. V tropickém pásmu může být intenzita záření až pětkrát vyšší, i proto jsou – pokud jde o rakovinu kůže – jednou z nejohroženějších skupin lidé, kteří často cestují směrem k rovníku. Pro ně platí ochrana proti účinkům slunečního záření dvojnásob. Naopak oblačnost a znečištění ovzduší mohou UV záření snížit až o 40–80 procent.

Na spálenou kůži jogurt nebo tvaroh

A co dělat v případě, že sluneční paprsky přece jen podceníme a spálíme se? První pomocí je namazat se speciálním prostředkem například s vitaminem E nebo panthenolem. Vyzkoušet ale můžete i „babské“ recepty. Na spálenou kůži dejte třeba studený tvaroh nebo jogurt, který horkost vytáhne. Když je zánět natolik výrazný, že se začnou tvořit puchýře, nebo dokonce příškvary, doporučil bych navštívit kožního lékaře, který podá prostředky krémového nebo pěnového typu obsahující kortikoidy. Vhodná je také opakovaná studená sprcha, ale pozor, tělo by si mělo na chlad zvykat postupně, radí dermatologové. Spálené kůži pomůže i hydratační krém s obsahem vody, který příjemně ochlazuje. Následujících několik dnů byste se měli úplně vyhnout slunečnímu záření. Pokud se vám utvoří puchýře, dbejte na to, aby se do kůže nedostala infekce. Při běžném olupování kůže se stačí promazávat krémy po opalování.

Text: Anna Skalská, foto: Shutterstock