Jste připraveni vyrazit na hory?

Zimní sporty jsou úzce spjaty s přírodou, mnohdy vrtkavým počasím a nutností spolehnout se sám na sebe. To s sebou ale nese neodmyslitelná rizika! Než se vydáme za „extrémnějším“ sportovními zážitkem, měli bychom se zamyslet nad tím, jestli jsme schopni cíle, který jsme si předsevzali, dosáhnout.

Možností, jak se v zimě venku „vydovádět“, je poslední době čím dál tím víc. Někdo zůstává u klasiky v podobě sjezdových lyží, jiný krotí na svahu prkno alias snowboard, další lidé zkoušejí nejrůznější alternativy – třeba v podobě snowbladu nebo lyží na freeride. Absolvovat den na svahu není ze zdravotního hlediska pro zdravého člověka žádný problém. Nesmí však dojít k podchlazení a k dehydrataci. I při zimních sportech je proto zapotřebí myslet na dostatečný přísun tekutin. Že alkohol k zimním sportům nepatří, asi netřeba zdůrazňovat. Jednak hrozí rychlejší prochladnutí vzhledem k vazodilataci (tedy rozšíření cév a větším tepelným ztrátám), jednak narůstá riziko úrazů.

Dva extrémy

Kdo chce v zimě shodit, měl by se zaměřit spíše na chůzi, třeba s oblíbenými holemi na nordic walking, nebo na běh na běžkách, které jsou vhodnou zimní variantou klasického běhání. Své o tom vědí desetitisíce lidí, kteří se u nás vydávají do bílé stopy. Mnozí z nich podnikají i dálkové běhy a s chutí se zapojí i do masových běhů, například slavné Jizerské 50. Neriskují příliš? To záleží na tom, jak je jejich organismus trénovaný. Jiná bude zátěž 50km běhu na lyžích pro člověka, který se na běžky dostane třikrát za sezonu, a zcela jiná u toho, kdo běhá pár desítek kilometrů každý zimní víkend.

Pozor na extrémní zátěž

U vytrvalostních běžců je tato arytmie popisována až pětinásobně častěji ve srovnání s nesportujícími podobného věku a složení. U běžkařů dlouhých tratí byla popsána tato arytmie tím častěji, čím kratší a častější byly závody. I proto je třeba, aby lidé – kromě povědomí o prospěšnosti sportu – měli povědomí i o tom, že více je někdy méně. A o extrémních sportovních zátěžích to platí obzvlášť. Tito sportovci mají koneckonců i častější výskyt náhlého úmrtí, kdy typickou příčinou smrti jsou maligní komorové arytmie, tedy poruchy srdečního rytmu vedoucí k okamžité oběhové zástavě. Asi nikoho tedy nepřekvapí, že netrénovaný člověk, který se vydá bez rozmyslu do extrémnějších horských terénů a chce nárazově podat vyšší sportovní výkon, nemusí dopadnout dobře. Historky horské záchranné služby na téma přecenění svých vlastních sil by jen za poslední desetiletí vydaly na celou knihu.

Připravte se předem!

• Kdo jezdí na hory častěji, neměl by podcenit fyzickou přípravu na zimní radovánky, i ta je totiž vhodnou prevencí úrazů, které při těchto aktivitách hrozí. S tréninkem byste měli začít alespoň šest týdnů před odjezdem.

• U sjezdařů a snowboardistů se vyplatí příprava v posilovně. Zaměřit byste se měli hlavně na anaerobní svalovou připravenost dolních končetin, především předních stehenních svalů s důrazem na čtyřhlavý stehenní sval. Vhodné jsou například polodřepy s nakládací činkou, výpady dopředu i do stran, přednožování v sedu na stroji a podobně. K tomuto anaerobnímu cvičení je optimální přidat i nějakou aerobní aktivitu, například běh dvakrát týdně.

• Pro milovníky běhu na lyžích se doporučuje trénink v podobě pravidelného běhu, rychlé chůze, orbitreku nebo rotopedu.

• Přestože trénink je dobrou prevencí úrazů, ještě důležitější je nezapomenout na ochranné pomůcky. Helmy jsou už dnes na svahu samozřejmostí (lyžař s helmou má dvakrát vyšší šanci vyváznout bez zranění hlavy než bez ní). Stále rozšířenější jsou také tzv. páteřáky. A to je dobře, protože k úrazům ramen a trupu dochází při zimních aktivitách velmi často.

• Než šlápnete do vázání nebo nazujete boty na běžky, měli byste se vždy rozcvičit. I tak můžete předejít úrazu. Bohatě stačí dvě až tři minuty, nejdříve se zahřát rychlými pohyby a skončit strečinkovým protažením.

Text: Ivana Dulková, foto: Shutterstock