Proč je pro tolik úžasných mužů a žen tak těžké si najít správného partnera?

Kdysi se jim říkalo starý mládenec nebo stará panna. Dnes se jím říká singlové a je jich čím dále více. Předpokládáme, že nepatří ke čtyřem procentům jinak orientovaných spoluobčanů. Proč tedy zůstávají svobodní? Jsou za tím existenční potíže nebo nevyřešená bytová otázka? Je to móda, sobectví, či pohodlnost? Nebo jsou tito lidé jednoduše smolaři a v jejich vztazích stále něco skřípe? Kolik z nich je bez partnerů z vlastního rozhodnutí a kolik z nedostatku příležitostí?

Touha po dokonalosti

Musí vaše budoucí skutečně vypadat jako Angelina Jolie? Představujete si, že váš vysněný bude milovník jako Casanova a zároveň zodpovědný otec jako Brad Pitt? A jako by to nestačilo, požadujete i kvalitní geny, vysoké IQ, univerzitní diplom, medaili z pětiboje a zdravé zuby. Tak to jste si laťku postavili pořádně vysoko! Psychologové tvrdí: Kdo může hodně nabídnout, také hodně očekává. Požaduje partnera minimálně na své úrovni. „Buď bude dokonalý, nebo zůstanu sám,“ myslí si řada adeptů na partnerství. V zásadě jsou vysoká očekávání v pořádku, jde ale o to, abyste rozpoznali, s kým kvalitního vztahu můžete dosáhnout. Podle mnoha anket jsou nejžádanějším vlastnostmi pro partnerství důvěra, porozumění a schopnost se umět spolu smát. Tyto požadavky ale ne vždy splňuje člověk, který navenek vypadá jako pan Perfektní či slečna Dokonalá. Zaostřete zrak spíše na někoho, kdo neodpovídá klasickému schématu z románů a či akčních filmů. Nezapomínejte také, že dokonalý není nikdo!

Pasivní odmítači

Všechno by mohlo být tak skvělé! Jste zamilovaná a váš vyvolený je podle vás pan Pravý. Má to jen drobný háček – je ženatý. Nebo je vaším šéfem. Případně žije na druhém konci světa a jedno rande znamená dvanáct hodin v letadle. Lidí, kteří se vždy neomylně vrhnou do známostí, které nikdy dobře nekončí, psychologové označují za pasivní „odmítače“ vztahů. Tvrdí sice, že chtějí vybudovat skutečný vztah, ale podvědomě dělají všechno pro to, aby mu zabránili. Právě tím, že se zamilují do partnerů, kteří jsou těžce dosažitelní nebo vůbec nedosažitelní. Kromě toho existují také „odmítači“ aktivní: Takoví, kteří vám předem sdělí, že nemají zájem navazovat bližší známost. To je v očích ostatních dělá nedostupnými, ale také velice žádanými. Přestaňte tvrdit, že toho pravého nebo pravou nikdy nenajdete. Popřemýšlejte, zda si to jen nenalháváte sami sobě tím, že hledáte toho nesprávného. Neanalyzujte racionálně toho druhého, ale sebe! Pokud to nedokážete, promluvte si s přáteli či psychologem. Pomohou vám otevřít oči.

Vysněných čtyřicet

Zdá se, že strach z mezilidských vztahů se stává téměř masovou infekcí. Lidé se bojí přílišné blízkosti a konfliktů, ale také závazků, které vztah s sebou bezesporu přináší. Také nechcete některého z kandidátů „na vztah“ otestovat jen ze strachu, že to opět nebude ten pravý? Nebo nechcete investovat zbytečně čas a city, protože si namlouváte, že vaše štěstí může být zatím někde úplně jinde? Otázka zní, jak pak chcete zjistit, který by byl vhodný, když nevyzkoušíte ani jednoho! Podle jisté studie je člověk teprve po známosti s asi dvanácti partnery schopen bezpečně vědět, o co mu ve vztahu vlastně jde. Zůstaňme ale při zemi, dva nebo tři na otestování většinou postačí.

Nedejte vždy na přátele

Mnoho singlů je tak spokojeno se svým životem, prací a okruhem známých, že si sice partnera přejí, ale nepovažují jej za nezbytnou nutnost. Zvlášť jsou-li svobodní delší dobu. Pak už nemají příliš chuť měnit své ustálené zvyky, koníčky ani sociální kontakty. Představte si, že byste se najednou měli vzdát svých oblíbených věcí a rituálů. Platí, že čím je člověk starší, tím více jej dokáže rozladit představa, že by se měl kvůli někomu jinému omezovat. Ale nepřáteli počínajícího vztahu mohou být i dobří přátelé. Vždyť průzkumy ukazují, že přes sedmdesát procent singlů se při výběru partnerů řídí názorem svých přátel. Psychologové však radí: Nepřeceňujte jejich mínění a rozhodujte se hlavně podle sebe.

Příležitost se vždycky najde

Martin je programátor v renomované IT firmě a někdy pracuje i dvanáct hodin denně. Je to hezký sympatický třicátník. Petra končí druhou vysokou školu, je atraktivní a inteligentní. Seznámili se prostřednictvím internetové seznamky. „Už jsem nedoufala, že si někoho najdu, a už vůbec ne přes počítač,“ přiznává mladá žena. Dnes jsou manželé a čekají potomka. Moderní komunikace jim pomohla nahradit obrovský nedostatek času, kterým trpí všichni mladí rozbíhající svou kariéru. Ne každý má ale takové štěstí jako Martin s Petrou. Hledat partnera na internetu je riziko a ne každý jej dokáže akceptovat. Právě proto to mnozí ani nezkoušejí. Raději sedí do včera v práci a mění se na beznadějné workoholiky. Není divu, že podle jedné německé studie až padesát procent všech singlů pochybuje, že si vůbec někdy najdou partnera. Pokud mezi ně patříte, ale přesto nepovažujete svůj stav za ideální, máte stále velkou šanci vše změnit. Psychologové mají pro vás několik rad: netlačte na pilu, nechte věcem přirozený průběh a nevyhýbejte se seznámením. Někdy sice hledání partnera trvá déle, než bychom si přáli, přesto platí dobře známá lidová moudrost, podle níž se nakonec na každý hrnec najde poklička. Někdy sice vypadá jinak, než si představujeme, ale důležité přece je, aby pasovala.

Text: Soňa Zavadilová, foto: Sutterstock