Do přírody po svých

Obujte si kvalitní boty a putujte spolu s námi po Čechách i po Moravě. Pokud totiž chcete skutečně poznat krajinu, musíte ji projít pěšky. A pěší turistika, která člověku po všech stránkách prospívá, je zároveň nejodpočinkovější činnost v přírodě.

Toulky přírodou mají příznivý vliv na naše zdraví. Rozvíjejí nejen vytrvalost a sílu, ale i koordinační schopnosti a psychosociální vlastnosti člověka. A při pravidelných a větších dávkách kilometrů se vám navíc podaří i něco shodit. Tipů na náročnější i méně náročné výlety je nespočet, vydat se můžete kterýmkoli směrem.

Krkonoše: drsná příroda

Krkonoše jsou nejvyšší a nejnavštěvovanější české hory. Svým návštěvníkům nabízejí dostatek lákadel po celý rok, nicméně na jaře a v létě mají zvláštní kouzlo. Když se zasněžené horské svahy promění v rozkvetlé louky, přijdou si tu na své vyznavači vysokohorské turistiky, na které čeká 800 km značených turistických tras a cyklostezek. Krkonoše jsou přímo rájem pro pěší turistiku; na hřebenech a vrcholcích hor je drsná příroda, jsou tu kamenité pěšiny i dlouhá stoupání, ale ta dřina stojí za to. Odměnou vám budou nádherné výhledy do kraje. Turisté by se však s ohledem na citlivou krkonošskou přírodu měli pohybovat jen po vyznačených trasách. Kdo nerad šlape do kopce anebo putuje s malými dětmi, ten může využít lanové dráhy. Vzhledem k tomu, že se počasí v Krkonoších může během jedné hodiny zcela změnit, je vhodné vzít s sebou na túru kromě mapy i oblečení do deště. V horách, kde je náročnější terén, je vhodné nepřeceňovat síly a výlet si dopředu naplánovat. Při horské turistice je spotřeba tekutin a energie poměrně vysoká. Počítá se vzhledem k překonané vzdálenosti a převýšení. Jeden kilometr chůze v horách po rovině nám ubere asi 50 kcal, výstup o 100 výškových metrů asi 100 kcal, sestup o 100 výškových metrů asi 23 kcal. Při dlouhé túře spálíme o 1500 až 2000 kilokalorií více, než kolik činní obvyklý denní výdej. Nezapomeňte proto na svačinu a hlavně na dostatečné množství tekutin.

Náš tip

Z krkonošského Harrachova se můžete po svých dostat přes Mýtiny, Kořenov, Údolí Naděje a horu Bukovec až do Jizerských hor. Vaším cílem by mohla být například osada Jizerka, nejvýše položená obec u nás. Malebnou Jizerkou prochází šestikilometrová naučná stezka a protéká jí stejnojmenný potok. Najdete tu i Safírový potůček, na němž bývalo vyhlášené naleziště drahokamů. O historii a přírodním bohatství osady Jizerka i Jizerských hor samých se můžete leccos dozvědět, když navštívíte muzeum umístěné ve staré škole.

Jižní Čechy: lesy, hory, jezera

Také jižní Čechy jsou pro cestovatele a pěší turistiku jako dělané. Turistických stezek tu stále přibývá, projít si můžete například Šumavu a Novohradské nebo Písecké hory. Krajina jižních Čech je neobyčejně pestrá. Nejvyhledávanější je ale určitě Šumava, největší tuzemský národní park s rašeliništi, ledovcovými jezery a zbytky pralesních porostů. A co bychom například doporučili? Pěší túru na Boubín! Pouhých sedm kilometrů jižně od Vimperku se kolem 1362 m vysokého Boubína rozkládá Boubínský prales se stromy starými 300 až 400 let. Boubínský prales je unikátní rezervace v samém srdci Šumavy a chráněná je nejpřísnějšími zákony. Přesto i sem mohou turisté zavítat. Země je tu porostlá mechem a kapradím, stromy lišejníkem a podél cesty je spousta sytě zelených paloučků.

Náš tip

Po boubínské stezce se můžete vydat k boubínské rozhledně, do samotného pralesa nebo k boubínskému jezírku. Není lahodnější věc než si v něm smočit po náročné túře unavené nohy, i když je tu voda jako led. Při troše štěstí uvidíte, jak se v ní prohánějí pstruzi.

Národní park Podyjí: procházka ojedinělou přírodou

Prochodit můžete i Moravu. Národní park Podyjí najdete v bohatě zalesněné krajině jihozápadní Moravy; na rakouské straně na něj navazuje Nationalpark Thayatal. Na obou stranách hranice tu řeka Dyje vytváří unikátní kaňonovité údolí, ve střední Evropě zcela ojedinělé. Národní park Podyjí – Thayatal nabízí pěším turistům takřka po celý rok mimořádně příznivé podmínky pro provozování lehké až středně náročné turistiky. Trasy jsou voleny tak, aby turisté mohli navštívit všechny přírodní charakteristiky národního parku – říční údolí, atraktivní skalní vyhlídky, vřesoviště i historické památky na Moravě i v Rakousku. Turistika v Podyjí nemá masový charakter, po cestách se budete pohybovat často sami.

České Švýcarsko: Lákavé přírodní krásy

I České Švýcarsko je místem, které turisté rádi vyhledávají. Patrně každý, kdo sem zavítá, se vydává na tradiční okruh nazvaný Okolím Hřenska. Ten vede z Hřenska přes Edmundovu a Divokou soutěsku, Mezní Louku a Pravčickou bránu zpět do Hřenska. Divoká i Edmundova soutěska jsou obvykle sjízdné od začátku dubna do konce října. Mimo toto období není průchod soutěskami možný, protože pěší trasa v místě plavby neexistuje. (Než se ale k soutěskám vydáte, ověřte si, jestli lodičky opravdu plují. Při loňských záplavách byl totiž stržen nedaleký jez a právě se opravuje. Dokud nebude funkční, nemohou lodičky soutěskami proplouvat.) Vaším dalším cílem by mohla být Pravčická brána, největší přirozená skalní brána na našem kontinentu a národní přírodní památka. Upravené stezky a schodiště vás zavedou na jednotlivé vyhlídky, odkud můžete pozorovat samotnou bránu nebo se kochat působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí.

Náš tip

Chůze do kopce je prospěšná, a tak pokud máte chuť, vyzkoušejte i trasu, která vás provede zdejšími rozhlednami. Začíná v železniční stanici v Panském a vede přes zalesněné vrcholy Vlčí hory a Dymníku. Na obou kopcích stojí historické rozhledny, z nichž se nabízí vynikající výhledy na Českosaské Švýcarsko a na Lužické hory. Za jasného počasí je vidět i Ještěd a České středohoří. Rozhledna na Dymníku je otevřená nepřetržitě, rozhledna na Vlčí hoře je mimo letní sezónu otevřena pouze o víkendech.

Střední Čechy: vyšlápněte na kopec Blaník

Také na Velkém Blaníku je rozhledna, která stojí za vidění. Už roku 1895 byla na Velkém Blaníku stavitelem Limaxem vybudována 20 metrů vysoká otevřená věž, na niž se mohlo vystoupat jen po žebřících. Dnešní podobu získala rozhledna v roce 1941. Klub českých turistů tu postavil místo nekryté rozhledny dřevěnou věž ve tvaru husitské hlásky. Je 30 metrů vysoká, krytá šindelem. Odměnou za výstup na Blaník a poté i na vrchol rozhledny vám bude pohled do krásné podblanické krajiny. Při dobré viditelnosti je vidět až na okraj hlavního města Prahy.

Náš tip

Pokud se rozhlednu na Velkém Blaníku rozhodnete navštívit z Louňovic pod Blaníkem po červené turistické značce, čeká vás nenáročný výstup cestou vedoucí kolem pověstmi opředené Veřejové skály.

Text: Anna Skalská, foto: Shutterstock