Domácí alergeny jsou různorodé – víte, jak s nimi bojovat?

Důležitější než stylový design je zdravé domácí prostředí – tedy aby v něm nic zbytečně nevyvolávalo nebo nezhoršovalo alergické obtíže.

Domácích alergenů existuje celá řada. Pestrá je nejen jejich škála, ale také možnosti, co udělat, aby nám co nejméně škodily. Je ale nutné podotknout, že alergenů se nikdy nezbavíme úplně. Pokud se je naučíme minimalizovat pomocí několika základních pravidel, bude se nám v domácím prostředí doslova lépe dýchat. Pro každý alergen platí jiná pravidla, ale obecnou zásadou pro příjemné domácí prostředí je udržovat přísun čerstvého vzduchu do bytu pravidelným větráním. Čistý vzduch můžeme podpořit také používáním čističek vzduchu.

O alergenech obecně

Nejčastějšími domácími alergeny jsou roztoči, plísně, alergeny pocházející ze psů a koček a jemný domácí prach. Všechny tyto dráždivé látky jsou velmi malé a snadno se nosem nebo ústy dostanou do dýchacího ústrojí. Za alergeny lze ovšem označit jakékoliv látky, které v organismu vyvolají nestandardní imunitní odpověď. Výsledkem je pak alergická reakce. Alergeny mohou být jak inhalační (dostávají se do těla dýchacími cestami), tak kontaktní. Při kontaktu s pokožkou ale nemusí potíže vyvolat jen všeobecně známé kovy, problematické mohou být například některé čisticí prostředky.

Roztoči: nevítaný všudypřítomný společník

Roztoči jsou členovci mikroskopických rozměrů, které pouhým okem nemůžeme vidět. Přesto jsou doma všude okolo nás. I přes pečlivý úklid a dodržování dalších opatření roztoče bohužel nikdy zcela nevymýtíme, ale můžeme jim existenci v našich domácnostech výrazně ztížit. Roztoči nás dráždí svými odumřelými těly i výkaly, proto platí, že čím méně roztočů, tím zdravější prostředí. Zajímavostí je, že roztoče sami pravidelně krmíme, protože se živí šupinkami lidské kůže. Ideální podmínky jsou pro ně v posteli, kde mají dostatek tepla i vlhkosti pro svou existenci. Nejlépe se jim daří v tmavém prostředí vyhřátém na 22 – 26 °C s vlhkostí nad 50 %. Roztoči se ale hojně vyskytují také v křeslech, sedačkách a dalších textilních předmětech. Drží se i v plyšových hračkách, proto by alergické děti měly omezit hraní s nimi nebo mít takové, které se dají vyprat. Pečlivá péče o domácí prostředí s minimem roztočů je nesmírně důležitá pro pacienty s astmatem, atopickým ekzémem a samozřejmě potvrzenou alergií na roztoče. Zdravější prostředí ale ocení každý organismus, i ten, který s alergií zrovna nebojuje. Co tedy přesně dělat?

Na roztoče platí vysoká teplota

V první řadě bychom měli věnovat pozornost ložnímu prádlu. Základem je pravidelná výměna a praní – ideálně jednou za týden až 10 dní při teplotě 60 °C. Vysoké teploty roztoče hubí, a tak pomáhá i pravidelné žehlení povlečení. Chybu neuděláme ani se speciálními pokrývkami, které mají hustou tkaninu zabraňující roztočům usídlit se tam, kde je nechceme. A pokud máme v létě možnost vyvětrat peřiny ráno na slunci, měli bychom ji využít. S ohledem na omezení roztočů v domácnosti je vhodné mít co nejméně koberců, předložek a textilních doplňků. Pokud si svůj interiér bez závěsů a záclon nedovedete představit, nezapomínejte je pravidelně prát. Pravidelně v tomto případě neznamená jednou za rok před Vánoci. V domácnosti s alergiky je to ideálně jednou za měsíc, obecným standardem by pak mělo být jednou za čtvrt roku. Pravidelnou péči vyžaduje také koberec – luxování výkonným vysavačem se speciálním filtrem se dá snadno zařadit mezi domácí práce prováděné několikrát týdně. Pokud jste koberce nikdy nečistili vlhkou metodou, určitě tento způsob úklidu začněte využívat. I kdyby to mělo být jen jednou nebo dvakrát ročně, domácnosti to prospěje. Pozor ale, aby byl použitý přístroj dostatečně silný a aby vyčištěný koberec nezůstal příliš dlouho vlhký.

Plísně vznikají i jinde než v koupelně

Vlhká místa jsou pro vznik plísní ideálním prostředím. Daří se jim zejména v koupelnách, tam, kde špatně těsní potrubí, nebo v rozích bez přístupu vzduchu, kde se drží vlhko. Výjimkou nejsou ani kuchyně, kde se vlhkost opakovaně zvyšuje při vaření. Sušení prádla v místnosti, která má velmi dobře utěsněná okna, může i z málo rizikového místa udělat nepříjemný zdroj plísní. Jejich šíření můžeme zabránit pravidelným a správným větráním, důsledným používáním digestoře při vaření a sušením prádla mimo obytné místnosti. Účinnou pomoc nabízejí také odvlhčovače vzduchu. Spory plísní se mohou do domácího ovzduší dostat i z odpadkového koše, pokud v něm příliš dlouho necháme plesnivé potraviny. První pomocí při jakékoliv plísni v bytě je ošetření dotčených míst dezinfekčními protiplísňovými přípravky. Nejdůležitější je ale pokusit se najít příčinu problému a co nejdříve ji odstranit.

Domácí zvířata – radost i starost

Nezanedbatelným zdrojem alergenů mohou být také domácí mazlíčci. Dráždivě mohou působit jejich sliny, drobné částečky kůže i moč. Na jejich srsti všechny tyto látky přirozeně ulpívají a při blízkém kontaktu se psem nebo kočkou se alergik dostane rychle do problémů. Intenzivní kontakt s domácími zvířaty je proto řadě alergiků zapovězen. Samozřejmostí by mělo být omezení vstupu mazlíčků do ložnice i přímo do postele. Pravidelné luxování zvířecích chlupů pomůže omezit množství zvířecích alergenů v celé domácnosti.

Jaké další alergeny možná máte doma?

Farmaceutka Marcela Pechová upozorňuje, že často opomíjeným domácím alergenem je také tabákový kouř. Ten je nebezpečný pro každého, protože poškozuje plíce, může komplikovat průběh akutních respiračních onemocnění a zhoršovat řadu alergií. Základním opatřením je přestat doma kouřit, a pokud se přesto v bytě nějaký cigaretový kouř objeví, vždy ho pečlivě vyvětrejte. Pyl, přestože ho považujeme za venkovní alergen, se může velmi snadno dostat až do bytu. V přírodě i ve městě se usadí na oblečení, na kůži či ve vlasech, domů ho tedy přineseme jak my, tak například pes na srsti. V pylové sezoně bychom se po příchodu domů měli převléci a osprchovat, silným alergikům se osvědčuje také opláchnutí vlasů. Nezapomínejme ale ani na psího kamaráda – v jeho případě pomůže vyčesání srsti. V jemném domácím prachu se nacházejí drobné mechanické částice různého původu (kožní buňky, prach zvenku, roztoči a další), ale i chemické látky. Jeho zásobárnou se stávají prakticky všechny předměty v domácnosti. U hladkých povrchů se vyplatí prach odstraňovat, jakmile pozorujeme první známky jeho usazování. Úklid je jednodušší i rychlejší, než pokud vyčkáme na silnější vrstvu. Vlhká prachovka nebo utěrka jsou ideálními pomocníky, kteří prach nezvíří, ale skutečně odstraní.

Text: Soňa Zavadilová, foto: Shutterstock a archiv redakce