Domácí mazlíčci: co jim dáte, to vám vrátí

Pozitivně ovlivňují naše zdraví a vycítí, když na nás padne splín. Pak přijdou, nechají se pohladit a nabídnou nám beze slova svou lásku. Lásku, která je bezpodmínečná. Pouto, které mezi člověkem a domácím mazlíčkem vzniká, je vždy pevné. Ať už jde o psa, kočku nebo třeba papouška.

Ten příběh se stále opakuje snad v každé rodině. Děti přijdou za rodiči s tím, že by si přály nějaké zvířátko. Jak s tím naložit, pokud nejste letitý pejskař nebo kočkomil? Nejprve se zamyslete nad tím, jestli jste v rodině schopni péči o domácího mazlíčka, který s vámi bude žít po mnoho následujících let, zvládnout. U psů, kteří jsou na péči asi nejnáročnější, protože potřebují pravidelné procházky, je právě tato fáze velmi důležitá. A pokud se rozhodneme neodolat nátlaku a pejska dětem pořídíme, měli bychom být posléze důslední a trvat na tom, aby děti plnily své povinnosti vůči zvířeti. A to i poté, co se dostanou do puberty, která je pro ně sama o sobě složitá.

Pes jako parťák

Lékem na to je vést od počátku dítě k tomu, aby psa nejen venčilo, ale aby se mu věnovalo i po dalších stránkách. Jde o to, aby se z psa stal opravdový parťák, takový, který nám bezděčně pomůže a na kterého se budeme moci spolehnout stejně tak, jako on se spoléhá nás. Takové pouto vzniká ve chvílích, kdy nabídneme svému psu víc než jen venčení. Dnes jsou například čím dál populárnější nejrůznější psí sporty, které přinášejí nejen psu, ale i člověku – pokud se rád hýbe – velké uspokojení. A je jasné, že pokud bude dítě trávit se psem při takových aktivitách svůj čas, bude se vztah mezi ním a čtyřnožcem prohlubovat. Pak mu může být pes na oplátku oporou ve chvíli, kdy se sám dostane do nějaké tíživé situace. Na rodičích proto je, aby předem přemýšleli o tom, co by dítě mohlo se psem dělat a pak mu to umožnili nejen časově, ale i finančně.

Důležitý společník, který nás motivuje

O vztahu psa a člověka se toho napsalo už hodně, a tak je možná zbytečné připomínat, co všechno dokáže čtyřnohý chlupáč člověku dát. Jen stručně se proto zmiňme o tom, že jedním z nejdůležitějších vkladů, které může do našich životů pes přinést, je to, že nás bezděky nutí k činnostem, které bychom jinak nedělali. To znamená více se hýbat, pravidelně jej venčit, starat se o něj nebo s ním sportovat. A protože víme, že pes je za pohyb velmi vděčný a že ho potřebuje, jsme nakonec naprosto nepochybně aktivnější mnohem víc, než kdybychom psa neměli, kdyby nás nemotivoval. Druhým, velmi důležitý aspektem života se psem je jeho role „společníka“, která se týká nejen starších a osamělých lidí, ale i těch, kterým dospěly děti a odešly z domu anebo náhle přišli o životního partnera. V takových případech je pes důležitý i proto, že nám pomáhá dodržovat denní rytmus. Musíme se mu věnovat a pečovat o něj. Pomáhá nám tak zaplnit prázdnotu, se kterou se v tíživé životní situaci musíme vyrovnávat, a zároveň nám dává pocítit, že jsme pro něj důležití, že je pro koho být na světě. Navíc je to milý tvor, který nás laskavě vítá, když se vrátíme domů. A to člověku dělá dobře. I tady ale pochopitelně platí, že bychom se neměli „unáhlit“ a pořízení zvířete si nejprve promyslet. Je důležité, aby se nestalo „jen“ náplastí na naši bolest. Pořídit bychom si měli jen v případě, že budeme pevně rozhodnutí, že chceme stát po jeho boku po celý jeho život.

Kočka není pes

Zatímco pes je především parťák a kumpán, kočka je mnohem větší solitér. Přesto má i ona terapeutické účinky. Žije si sice svým vlastním životem a není na člověku tolik psychicky závislá, ale i tak je s člověkem ráda. Občas se pomazlí, přivítá nás a i to pomáhá proti depresím nebo splínům. Žije tak trochu stylem „já pán, ty pán“. Ale společník to je, velmi dobrý společník, a navíc velmi inteligentní – místy možná inteligentnější než pes. Navíc, kočka je coby mazlíček praktičtější pro lidi, kteří nemají tolik prostoru například pro venčení – ať už proto, že nejsou příliš často doma, nebo je například omezuje nějaký pohybový hendikep.

Text: Andrea Skalická, foto: Shutterstock a archiv redakce