Houby nejen chutnají, ale také prospívají zdraví!

Tyto pozoruhodné dary přírody s rozmanitými tvary a barvami skýtají nejen širokou škálu uplatnění při vaření, ale navíc nám dopřávají bonus v podobě nízkokalorické a zdravé stravy.

Neexistuje snad žádná jiná země, kde by bylo houbaření téměř národním sportem, jako je tomu v Čechách a na Moravě. I když například ve Francii, Skandinávii nebo Asii patří houby k lahůdkám, rozhodně nepotkáte v období růstu hub v lesích za Paříží davy lidí dychtících po houbařském úlovku. Podobně jako Češi si ale pěstování a sběr hub užívají například Poláci, Rusové a někteří Skandinávci, Japonci a Číňané. Ovšem Češi drží primát, protože alespoň jednou za rok vyrazí na sběr hub až 70 procent obyvatel, a to nemá nikde na světě obdoby.

Maso chudých

V českých luzích a hájích se houby těšily velké oblibě už od pradávna. Nepřičinila se o to ani tak jejich chuť, ale především jejich dostupnost i pro ty nejchudší. Kromě toho, že je rodiny sbíraly pro svou potřebu, velmi často se houby stávaly i jejich způsobem obživy, protože je prodávaly na trzích. Právě proto se houbám začalo říkat maso chudých. Houbařská sezona u nás začíná obvykle v květnu a vrcholí v podzimních měsících, ovšem ti zkušenější z nás si na některých druzích hub pochutnávají i v zimě. V současné době je popsáno přes 300 tisíc druhů hub (samozřejmě včetně hub mikroskopických rozměrů, jako jsou například kvasinky). V naší kotlině můžeme nalézt zhruba 600 druhů, z nichž většinu tvoří houby jedovaté, nejedlé, nepoživatelné a menší část houby jedlé. I v určování hub patří Češi mezi jedničky. Pokud nepatří k odborníkům, sbírají jen houby, které dobře znají, tedy jedlé. Možná za to může fakt, že v každé rodině se najde alespoň jeden zdatný houbař, který zbytku rodiny určí jedlé houby, a po místech jejich výskytu se zbytek rodiny vydává.

Elixír zdraví

Někteří vášniví houbaři ani netuší, že houby jsou nejen kulinární lahůdkou, ale také zdrojem mnoha prospěšných látek a vitaminů. Houby jsou bohaté na provitamin A, vitaminy skupiny B, a dokonce i důležitý vitamin D. Kromě toho jsou v nich i minerální látky jako hořčík, vápník, fosfor, sodík, draslík a železo. Výzkumy prokázaly léčivé účinky u přibližně 1800 druhů hub. Doslova za elixír zdraví jsou považovány hlíva ústřičná, ale také houževnatec jedlý, známější jako šiitake, které jsou ceněny pro svou schopnost podporovat imunitu. Houby mají nízký obsah energie a vysoký obsah nestravitelné vlákniny, a tak jsou doporučovány jako součást dietního jídelníčku. Vláknina podporuje například růst prospěšných bakterií v našich střevech, a tím houby také posilují imunitu těla. Neměli bychom ale zapomínat, že jsou také poměrně těžko stravitelné, a tak by je neměly jíst děti do tří let a ty větší jen v omezené míře, a stejně tak i starší lidé a ti, kteří trpí nemocemi trávicího ústrojí.

Aby neublížily…

První podmínkou je samozřejmě sbírat jen ty houby, které dobře znáte; pokud vás nad právě nalezenou houbou přepadne byť sebemenší pochybnost o její jedlosti, zkrátka ji tam nechte (jestliže si domů přinesete houbu, u níž si nejste jisti, zda je či není jedlá, můžete najít pomoc například na www.myko.cz). Za houbami se vydávejte jen do lokalit s čistou přírodou, tedy nesbírejte houby u dálnic nebo chemiček či jiných továren; sice byste si udělali chutnou smaženici, která by polaskala vaše chuťové buňky, ale ledviny a játra by vás proklínaly za dávku těžkých kovů a dalších škodlivin, kterými byste je zásobili. Již tak těžší stravitelnost hub ještě ovlivňuje možné zapaření, a tak zapomeňte na sbírání do igelitek a vyrazte s košíkem, nebo alespoň s papírovou nebo látkovou taškou. Tepelná úprava by neměla být kratší než 15 minut a minimálně při 70 stupních Celsia. S jejich konzumací neotálejte a vámi oblíbené lahůdky si připravte do tří dnů od okamžiku, kdy jste je sesbírali; samozřejmě je po tuto dobu uchovávejte v lednici při teplotě od 0 do maximálně 10 stupňů Celsia.

Na kterých si nejraději pochutnáváme

Bedla vysoká je vynikající jedlá houba, kterou většina z nás miluje upravenou jako řízek. Můžete ji ale také dusit nebo sušit. Samostatnou kapitolou by mohly být hřiby, které jsou oblíbené pro široké spektrum využití v kuchyni, ale také kvůli vhodnosti k sušení a dalším konzervacím. Zřejmě nejznámější je hřib dubový, jinak také pravák, hřib hnědý, kterému se také říká modrák a hodí se pro sušení, konzervaci i na běžnou smaženici nebo obalování. Společně s některými druhy zeleného čaje patří k významným zdrojům theaninu. Velmi dobrý je i ryzec pravý, který je ideální pro nakládání do nálevu. Velmi dobré jsou i kozáky, ať už březový, habrový nebo dubový, ovšem pozor – vařením zeslizovatí a zešednou.

Text: Beata Gáliková, foto: Shutterstock