Jsme nemocní z blahobytu a nevíme, co s tím

Rozhodně právem se pro civilizační onemocnění vžilo označení „nemoci z blahobytu“. Jejich hlavní příčinou je totiž to, jak žijeme a že se vlastně máme až moc dobře. Nezdá se vám to? A přece mezi tyto nemoci patří především obezita, cukrovka, osteoporóza, kardiovaskulární onemocnění a také duševní poruchy.

„Člověk je evolučně předurčen k tomu, aby se neustále konfrontoval se zákony přírody, historicky jsme byli nuceni soupeřit a najít si cestu k přežití. To, v čem dnes žijeme, je ale něco jiného, říkáme tomu společenská singularita. Pro vysvětlení: máme dostatek jídla, cítíme, že jsme zvládli přírodu. Přidejte k tomu důsledek nepřetržitého blaha dvou generací a nepřirozeného nadužívání technologií a máte nový evoluční stav, při kterém skutečné rozdíly mezi lidmi mizí,“ vysvětluje MUDr. Martin Jan Stránský, neurolog z Polikliniky na Národní v Praze a primář neurologie na Yaleově univerzitě.

Náš mozek rozmach technologií nekopíruje

Rozmach moderních technologií je podle MUDr. Stránského dvojsečným mečem. Na jedné straně nám poskytují ohromné výhody, například ve výzkumu léčby nemocí. Na druhé straně však škodí, a to hlavně našemu mozku: „Naše priority se díky pokroku mění a deformují. Moji rodiče například řešili, jestli je nacisti zavřou do plynové komory, zatímco dnes stojí na stejné emoční úrovni problémů to, kolik máme na facebooku kamarádů. V obou případech vytváří mozek stejný stresový koeficient. A je jedno, zda jde o stres ve skutečném pojetí. To třeba vysvětluje, proč spáchá puberťačka sebevraždu jen proto, že si ji smazalo 15 přátel z facebooku a dalších 200, které nikdy v životě doopravdy neviděla, si myslí, že je tlustá,“ uvádí neurolog.

To, že se máme dobře, nám nesvědčí

Za posledních deset let počet psychicky nemocných podstatně vzrostl. Například úzkostné poruchy se vyskytují u téměř třetiny lidí a poruchy chování u čtvrtiny populace. „Studie jednoznačně dokazují, že dnešní generace mladých trpí mnohem větším stresem a úzkostí než jejich rodiče,“ konstatuje MUDr. Stránský. Podle dostupných údajů používá zhruba desetina Čechů nějaké léky na uklidnění nebo na spaní, aniž by se léčila u psychiatra nebo psychologa.

Duševní choroby a poruchy chování jsou v současnosti druhou nejčastější příčinou přiznání invalidního důchodu v České republice (vedou stále nemoci svalové a kosterní soustavy). Největší nárůst nemocných zaznamenala mezi roky 2012 až 2017 Česká správa sociálního zabezpečení u lidí ve věku 40 až 64 let.

Máme kila navíc, ale moc to neřešíme

Češi jsou nejtlustší od roku 1993. Nadváhu má podle údajů ČSÚ 47 procent mužů a 33 procent žen, obézních je zhruba 20 procent mužů a 18 procent žen. Více než třetina lidí ve věku 25 až 64 let má sedavou práci, sportuje jen přibližně 3,5 hodiny týdně. S přibývajícím věkem zájem o pohyb slábne. „Nadváha a obezita souvisí se vznikem diabetu 2. typu – metabolickým onemocněním reprezentující se tzv. inzulinorezistencí,“ uvádí MUDr. Taťána Staňková z Centra pro poruchy metabolismu a výživy. Také vysoký krevní tlak je navázán na nadměrnou hmotnost. Pumpovat krev do obézního těla a okysličovat ho totiž tělo bez vyššího tlaku nezvládne. Další na řadě jsou vysoké hladiny tzv. tuků z jídla, jako jsou cholesterol a triglyceridy. Celému tomuto kvartetu se říká metabolický syndrom. „Onemocnět jím můžete stejně dobře v mládí jako ve vyšším věku. Jen má jiné projevy. Dvojkový diabetes je například u mladých lidí výjimečný, najdeme u nich spíše vyšší cholesterol, triglyceridy, vysokou hladinu kyseliny močové či ztučnění jater. Základem je ale obezita – jakmile člověk zhubne, situace se razantně zlepší,“ konstatuje MUDr. Staňková.

Cukrovku necháváme v klidu rozvinout

Pokud máte diabetes mellitus 2. typu, neumí váš organismus využít inzulin. Léčba je proto závislá na dietním režimu a na podávání antidiabetických léků. Typický diabetik druhého typu často vyrůstá z ukázkového konzumenta tzv. staré české kuchyně. „Pokud však změní stravu a zhubne, upraví se často metabolismus do takové míry, že je možné léky částečně nebo úplně vysadit. Změnu životního stylu by však měl každý diabetik provádět pod vedením a kontrolou specializovaného lékaře. Leckterá dieta by mu totiž mohla i uškodit,“ říká MUDr. Taťána Staňková. Pokud cukrovkář nedbá na doporučení lékařů, přijde zpravidla doba, kdy si bude muset začít píchat inzulin. Jestliže ani tehdy nebude dodržovat zásady léčby, bude se jeho zdravotní stav dále zhoršovat. Riziko mrtvic a infarktů například hrozí nedisciplinovaným diabetikům 2. typu pětkrát častěji než zdravým lidem. Mezi drsné následky patří rovněž slepota, selhání ledvin nebo amputace nohou v důsledku poruchy prokrvení dolních končetin.

Dokud nás neskolí infarkt, nic neděláme

Podle údajů WHO z roku 2017 patří 35 procent všech úmrtí v České republice onemocněním srdce a cév. A vůbec není výjimkou, když například infarkt myokardu skolí i čtyřicátníka. Může za to dlouhotrvající stres, který je pro lidi v tzv. produktivním věku běžnou součástí dne. Prevence i léčba spočívají velkou měrou ve spolupráci s pacientem. Podstatnou roli v prevenci totiž hraje změna životního stylu. Většina srdečně-cévních onemocnění je způsobena aterosklerózou, která pomalu, ale jistě devastuje cévy v celém těle. Kromě pravděpodobných genetických předpokladů k ní hodně přispíváme sami tím, že kouříme, jsme obézní, málo se hýbeme a žijeme ve stresu. Veškerou devastaci cévních stěn pak ještě urychlují další onemocnění, jako jsou hypertenze, vysoká hladina krevních tuků (zejména LDL cholesterol) či diabetes mellitus 2. typu. „Téměř polovina Čechů však svou hladinu cholesterolu nesleduje – obecně podceňujeme preventivní prohlídky u praktického lékaře, které jsou doporučeny alespoň jednou za dva roky. Přitom právě díky nim lze většinu tzv. nemocí z blahobytu včas objevit a zahájit změnu životního stylu nebo odpovídající léčbu ve spolupráci s odbornými lékaři,“ tvrdí MUDr. Vlasta Plachá, praktická lékařka z Polikliniky na Národní v Praze.

Nemyslíme na to, že nám řídnou kosti

Celosvětové statistiky hovoří o tom, že osteoporózou, zákeřnou chorobou, při které řídnou kosti, trpí každá třetí žena a každý pátý muž po padesátce. Zpravidla o ní nevíme až do chvíle, kdy si při malém úrazu zcela nepochopitelně něco nezlomíme. Bohužel určitému stupni úbytku kostní hmoty se nevyhne nikdo. Hmotu kostry si každý člověk buduje asi do 25 až 30 let, potom jí již jen ubývá. Děje-li se tak pomalu, nejde o nic vážného. Problém nastává tehdy, když kostra řídne rychleji, než by měla. Částečně mohou být příčinou geny (výskyt zlomeniny krčku stehenní kosti u matky či sourozenců je proto velmi silným rizikovým faktorem), ale určitě jsme také v životě udělali řadu chyb, a to především ve způsobu stravování a v nedostatečné fyzické aktivitě. U žen je třeba přidat neřešený úbytek ženských hormonů po předčasném přechodu. Ještě v osmdesátých letech minulého století byla osteoporóza prakticky neléčitelná. V současnosti ji však může řada odborností (osteologové, gynekologové, ortopedi, revmatologové, internisté) diagnostikovat i léčit. A věřte, že léčba stojí za to. Komplikace osteoporózy nás totiž může trvale posadit na invalidní vozík nebo nám dokonce i vzít život. Všimli jste si, že všechny nemoci, o kterých jsme mluvili, mají silnou souvislost se stylem života a s tím, že se (i když nám to tak třeba nepřipadá) máme dobře?

Text: Irena Bečvářová, foto: Shutterstock a archiv redakce