Problém a řešení,  Psychologie

Nemůžete otěhotnět? Jedním z řešení je umělé oplodnění!

První dítě, které bylo počato mimo těla rodičů, se narodilo v roce 1978, v Česku pak jen o čtyři roky později. Dnes se dají české miminka ze zkumavky počítat na tisíce. I proto, že v oblasti umělé reprodukce patří naše republika mezi světovou špičku.

Postoje lidí k asistované reprodukci, jak se někdy početí dítěte „ve zkumavce“ nepřesně říká, často kolísají mezi dvěma póly. Je to nebezpečné, nezdravé, nerozumné, nevhodné, ostuda – to jeden z nich. Je to normální, bez problémů, jednoduché řešení, snadná náhrada běžného početí, říká druhý. Ani jeden z těchto postojů, jak už to u extrémů bývá, není správný.

Nejdřív zkuste jiné možnosti

Asistovaná reprodukce – a v širším smyslu slova i medicínská léčba neplodnosti obecně – by totiž měla přicházet až poté, co pár vyčerpá tradiční postupy k vylepšení plodnosti. Jestliže totiž partneři a jejich vztah nejsou v pořádku, nemusí kýžené otěhotnění mít šťastný konec. Dokládají to i čísla z Velké Británie. V této zemi, která má šestkrát víc obyvatel než Česko, podle statistik každý rok jdou desítky žen na potrat poté, co počaly po umělém oplodnění. Důvodem obvykle není zdravotní problém – jde spíš o ženy, kterým se rozpadl vztah, a nechtějí si proto dítě nechat. Na druhou stranu, pokud tradiční metody selžou a potvrdí se zdravotní problémy u některého z partnerů, není důvod se umělého oplodnění bát. Většina obav, které rodiče mívají, se nezakládá na pravdě.


Při každém cyklu umělého oplodnění (IVF) je šance na početí asi 35 procent. Třicetiletá žena má šance téměř 40 procent, u čtyřicetileté ženy je to jen asi 20 procent. Foto: Shutterstock

Terminologický zmatek

V oblasti asistované reprodukce odborníci používají několik termínů, které lidé často zaměňují. Jejich význam je ale různý. Asistovaná reprodukce je zastřešující termín, kterým se označují léčebné postupy a metody používané při neplodnosti a sterilitě. Nejjednodušší metodou, k níž odborníci většinou přistupují jako první, je intrauterinní inseminace (IUI). Při ní se ženě v době ovulace (obvykle podpořené hormony) vloží spermie přímo do pochvy. Tento zákrok, který není nijak invazivní, může vést k otěhotnění až v 10 procentech případů. „Děti ze zkumavky“ se rodí po léčbě IVF (zkratka pro oplodnění in vitro). Při této metodě lékaři nejdříve ženě stimulují funkci vaječníků, poté odeberou vajíčka, dohlédnou na jejich oplodnění spermií a vzniklá embrya poté vloží ženě přímo do dělohy (opět za současné hormonální stimulace). Pokud muž nemá kvalitní pohlavní buňky, může se použít také metoda ICSI, při níž lékaři spermii přímo vloží do vajíčka. A lékaři toho už dnes umějí ještě mnohem více. Například odebírají muži spermie přímo z varlat, pokud je nemá v ejakulátu, nebo embryu, které má příliš pevný obal a špatně by se zahnízďovalo v děloze, jeho slupku umějí otevřít (takzvaný asistovaný hatching).

Rizika tu jsou

Na druhou stranu by nebylo správné tvrdit, že asistovaná reprodukce je zcela bezpečná a bez rizika. Některé ženy trpí v důsledku podávání hormonů takzvaným hyperstimulačním syndromem, při němž se vaječníky výrazně zvětší a pacientce se v břišní dutině hromadí tekutina. Hrozí to především mladším ženám s poruchami ovulace a polycystickými vaječníky. Někdy ženu upoutá na několik dní na nemocniční lůžko, problémy obvykle za několik týdnů odezní. Hrozí také torze neboli přetočení vaječníku, což je akutní problém, který se řeší operativně. Při odběru vajíček se také může do břišní dutiny zavést infekce (je to ale velmi vzácné) nebo může dojít ke krvácení. Při oplodnění ze zkumavky roste i riziko mimoděložního těhotenství. Ženy po umělém oplodnění také častěji čekají více než jedno miminko: kromě případů, kdy jsou do dělohy zavedena dvě embrya (víc už se nedoporučuje), pochopitelně také může jít o dvojčata jednovaječná. Vědci se pochopitelně intenzivně zabývají tím, jestli děti vzniklé z umělého oplodnění nejsou při srovnání s ostatními poškozené. Konkrétní důkazy zatím chybějí.

Počítejte s náklady

Pokud se pro asistovanou reprodukci rozhodnete, musíte se připravit na to, že vás bude stát hodně peněz. A to i v případě, že vám léčbu zaplatí pojišťovna – ta hradí čtyři cykly stimulace a oplodnění ve zkumavce a tři přenosy embrya do dělohy, a to ženám do 40. roku věku; ženy, které už na to nárok nemají, musí počítat s 50 až 60 tisíci na každý cyklus. Hormony, které žena musí také užívat, už pojišťovny nehradí a jejich cena se pohybuje v řádu několika tisíc za cyklus. V případě, že je třeba vpravit spermii přímo do vajíčka, je zákrok dražší asi o osm tisíc, při odběru spermie přímo z varlat se akce prodražuje o dalších zhruba deset tisíc. Připlácí se také za prodlouženou kultivaci embryí, která umožní vybrat ta kvalitnější, za zmrazení embryí pro případné další cykly oplodnění i za asistovaný hatching, vždy několik tisícovek. Doplácí se i na hormonální stimulaci při IUI. S pěticifernou částkou musíte počítat v případě, že je třeba udělat genetické vyšetření pohlavních buněk, například při ICSI. I když si před léčbou každý rozmýšlí, jaké procedury a výdaje ho čekají, když se podaří počít a porodit zdravé miminko, rodiče vědí, že to stálo za to.

Text: Marta Žigová, foto: Shutterstock







Koupit časopis