Onemocnění prostaty

Je velká asi jako vlašský ořech a jako prstenec obkružuje močovou trubici muže. Předstojná žláza neboli prostata hraje důležitou roli v mužské plodnosti, ale s rostoucím věkem může svému majiteli dost zavařit. Kromě postupného zvětšování, které má za následek mimo jiné potíže s močením, ji ohrožuje i rakovinné bujení.

Nemocí prostaty se nelze vyvarovat. Mužům tak zbývá jediné – začít chodit po padesátce každý rok na pravidelné preventivní prohlídky. Ty spočívají ve vyšetření takzvaným PSA, tedy testem prostatického specifického antigenu. Jde o bílkovinu, která je produkována buňkami prostaty a dostává se do krevního řečiště. Lékaři tak její koncentraci mohou jednoduše zjistit pomocí laboratorního vyšetření z odběru krve. Druhým vyšetřením je vyšetření prostaty pohmatem per rectum. Byť nemusejí být každému příjemná, jsou obě vyšetření nutná. Více nádorů se sice zjistí díky znalosti hodnot PSA, ale existují i muži s nízkým PSA, kteří mají na prostatě například nějaký hrbolek, který může signalizovat problém.

Prevence je takřka zadarmo

Studie, které proběhly v posledních deseti letech, jednoznačně ukazují, že nejobezřetnější by měla být stran prostaty věková skupina mužů mezi 50 a 70 lety. Pánové po sedmdesátce už mohou být relativně v klidu, protože většina nádorů prostaty roste velmi pomalu, a tak už je nádor na životě neohrozí. Teoreticky mohou s nádorem, pokud by se u nich ve vysokém věku objevil, žít, aniž by to věděli. Ročně je diagnostikováno kolem sedmi tisíc nových pacientů s rakovinou prostaty a přes 20 procent z nich přijde pozdě, v době, kdy už mají generalizované metastatické stadium.

Operace versus ozařování

Pokud se na nádor přijde včas, existuje několik možností léčby. Nejčastější a nejefektivnější je léčba operační, další možností je ozáření. Velmi malou skupinu vybraných pacientů, kteří mají málo agresivní nádor, je možné jen sledovat. Je to ale velmi výjimečné a časově náročné jak pro pacienta, tak pro lékaře, protože jsou nutné časté kontroly. V naprosté většině případů jsou pacienti s nádorem prostaty léčeni. Operace prostaty pro nádor mají dobré výsledky. Dříve se prováděly klasicky otevřeným způsobem, dnes už se obvykle volí laparoskopický zákrok, eventuálně robotický. Při nádorovém onemocnění se prostata odstraňuje celá. Operace s sebou ale může přinést i nežádoucí účinky – patří k nim zejména inkontinence a také poruchy erekce. To je právě důvod, proč někteří muži volí raději ozařování, po němž je výskyt úniku moči nebo poruch erekce menší. Problém je však v tom, že zhruba u 30 procent pacientů nádor recidivuje.

Když je močení problematické

Další nepříjemností, kterou prostata může způsobit, je její nezhoubné zbytnění. Pacienti s touto diagnózou jsou zpravidla nejčastějšími návštěvníky urologických ambulancí. Postihují je totiž nejrůznější potíže s močením. Zprvu jde třeba jen o slabší proud nebo častější návštěvu toalety v nočních nebo denních hodinách, později se třeba začnou dostavovat záněty nebo se v močovém měchýři vytvoří močové kameny. V takovém případě vyplňují pacienti mikční deník, abychom viděli, jak pacient v jednotlivých částech dne močí. Dále se provádí mimo jiné i průtokové měření moči a pacient musí také podstoupit stejná vyšetření jako u prevence, zjišťuje se tedy PSA a provede se vyšetření pohmatem. Teprve z tohoto mixu vyšetřovacích metod si urolog může udělat obrázek o tom, jestli jde skutečně o nezhoubné zvětšení prostaty.

Léčba nezhoubného zbytnění

Ne každý pacient s nezhoubným zbytněním prostaty musí podstoupit operaci. Mnohým stačí medikamentózní léčba. Pokud se ale stav pacienta komplikuje, například dochází k zástavám močení a je nutné zavést cévku, většinou k operaci nakonec dojde. Při zákroku je potřeba v močové trubici znovu vytvořit prostorný kanál, protože jak se prostata zvětšuje, kanál stlačuje a postupně ho uzavírá. Cílem těchto operací není odstranit prostatu celou. Odstraňuje se jen ta část, která roste do močové trubice a utlačuje ji. Pokud prostata není extrémní velikosti, provádí se tento zákrok přes močovou trubici. Část prostaty, která překáží, se buď po kouscích speciálním přístrojem vyřeže, nebo laserem odpaří. Tento moderní a pro pacienty šetrnější způsob se používá především u rizikových pacientů, kteří mají například nemoci srdce nebo berou léky na ředění krve. Pokud je prostata příliš velká, trval by takový zákrok příliš dlouho, proto se raději volí klasická operace řezem. I v případě velmi zvětšené prostaty je ale možná i laserová operace přes močovou trubici. Pro chirurgy však jde o poměrně náročný výkon, který se dělá jen v několika centrech v republice.

Text: Marta Žigová, foto: Shutterstock a archiv redakce