Problémy na pracovišti je potřeba řešit!

Proč? Vztahy na pracovišti totiž ovlivňují jak naši spokojenost, tak pracovní výsledky jednotlivce i celého týmu.

Paní Mirka S. kdysi chodila do práce ráda. Po maturitě nastoupila do mimopražské pobočky jedné velké firmy a za čas se stala asistentkou obchodního ředitele. Své povinnosti zvládala na výbornou a šéf s ní byl spokojený. Kolegové a kolegyně ji měli rádi pro její spolehlivost, pracovitost, milou povahu i smysl pro humor. Ale pak přišla podniková reorganizace, oddělení bylo rozpuštěno a Mirka měla na vybranou – buď přijmout odstupné a odejít z firmy, nebo vzít jiné, hůř placené místo, které navíc neodpovídalo její kvalifikaci. Na malém městě se práce nehledá snadno, a tak zůstala. Brzy se ukázalo, že to byla chyba. Její nový nadřízený Mirku několikrát pozval na schůzku, ale když neuspěl, začal ji šikanovat. Zadával jí jen podřadné úkoly, ale i když se snažila sebevíc, neustále ji kritizoval a zesměšňoval. Mirka brzy zjistila, že ji šéf pomlouvá a štve proti ní ostatní kolegyně a kolegy. Situace se vyhrotila natolik, že nakonec se rozhodla z firmy přece jen odejít. Každý nemá takové potíže jako paní Mirka. Ale většina z nás tráví na pracovišti podstatnou část dne. K tomu, abychom tam byli spokojeni, nestačí jen to, aby nás práce bavila.

Hledá se dobrý šéf

Podle průzkumů Češi na svých nadřízených nejvíce oceňují slušné a klidné jednání. Dobrý šéf by měl nejen rozumět pracovní problematice, ale také umět vytvořit na pracovišti atmosféru, ve které nevládne rivalita a stres. Musí umět práci správně rozdělit mezi zaměstnance, znát jejich možnosti a nedávat jim úkoly, které nejsou schopni zvládnout. Měl by rozumět jejich potřebám, naslouchat jim, být ochoten jim pomoci a otevřeně s nimi komunikovat. Bohužel mnozí manažeři jsou neustále zaneprázdnění, většinou proto, že si neumějí zorganizovat svůj čas. Jsou potom unavení a nervózní, s podřízenými nekomunikují, a někdy jsou dokonce arogantní či hrubí. Jak se bránit? Přímá konfrontace bývá poněkud riziková, což ale neznamená, že je třeba nechat si všechno líbit. Vcelku bezpečnou a mnohdy úspěšnou cestou ke změně je podle psychologů popis vlastních pocitů, například slovy: ,Nezlobte se na mě, v zásadě máte pravdu, jakmile na mě ale někdo zvyšuje hlas, tak se ve mně všechno sevře, mám to už od dětství.‘ Účinné mohou být i některé asertivní techniky.“

Zlatá střední cesta

Při komunikaci se šéfem i kolegy se nejlépe osvědčuje zlatá střední cesta. Jste-li pasivní, vyhnete se sporům a hádkám, ale jen těžko prosadíte své názory. Jste-li konfliktní a draví a hájíte své zájmy za každou cenu, často nepříjemně narazíte. Navíc přehnaná agresivita často svědčí o nízkém sebevědomí. Co s tím? Buďte asertivní! Asertivita je způsob chování, kterým dosáhnete oprávněného požadavku způsobem, který nevyvolá spor, hádku či nenávist u druhých. Asertivní člověk je zdravě sebevědomý, stojí si za svým názorem. Je otevřený a upřímný, ale umí ovládat své emoce. Dokáže naslouchat druhým, je taktní. Je schopen odmítnout věc, se kterou nesouhlasí, bez pocitu provinění. Nepřijme úkol, na který nestačí. Umí přiznat chybu a omluvit se za ni. Konflikty či spory řeší konstruktivně. Asertivní člověk má u svého okolí přirozený respekt a snáze pak prosadí svůj názor či dosáhne vzájemné shody. Asertivita může být někomu vrozená, ale mnoho lidí si ji osvojí jen intenzivním odborným tréninkem.

Jak vyjít s kolegy

Úplně se vyhnout konfliktům na pracovišti asi nejde. S některými lidmi si prostě rozumíte více, s jinými méně. Nezbývá proto než vytvořit si systém, jak s jednotlivými kolegy komunikovat a tak předejít sporům. Banální neshody neřešte, zásadní konflikty řešte společně a snažte se k nim přistupovat s chladnou hlavou. Za většinu nedorozumění může nedostatečná komunikace. Určitě uděláte lépe, když budete otevření a upřímní a případné spory si vždy vysvětlíte. Neodmítejte pomoc a sami si nechte poradit. Nepomlouvejte kolegy, takové jednání se totiž velmi snadno obrátí proti vám. Neházejte také na nikoho své vlastní povinnosti.

Jde se na večírek

Pro upevnění přátelských vztahů na pracovišti mají velký význam neformální setkání. Lidé se v nepracovním prostředí uvolní, vzájemně se poznají nebo dokonce spřátelí. Dokážou pak lépe spolupracovat a řešit různé pracovní situace. Vše se odrazí v dobré atmosféře na pracovišti a dlouhodobě v kvalitním výkonu. Většina firem pořádá pro své zaměstnance různé firemní akce – večírky, sportovní klání či víkendy na horách. Nevyhýbejte se jim. Pro všechny firemní akce ale platí: s alkoholem opatrně! Mohlo by se vám totiž stát, že svému šéfovi nebo neoblíbenému kolegovi řeknete do očí něco, čeho byste mohli následující den litovat.

Ten je ale protivný!

Na každém pracovišti se může vyskytnout člověk, který kolem sebe šíří špatnou náladu. Neustále kritizuje a se vším a všemi je nespokojený. Cítí se ukřivděný a nedoceněný. Vyzařuje tolik negativní energie, že se pro své okolí nakonec stane nesnesitelným. Kazí náladu na pracovišti, což se projevuje i na výkonech ostatních lidí. Pokud musíte s takovým člověkem denně spolupracovat a nic na něj neplatí, mělo by situaci řešit vedení firmy. Je to v jeho vlastním zájmu. Když se k tomu vedení nemá, zkuste omezit kontakt s takovým člověkem na minimum. Jakmile mu budete přitakávat, ještě ho v jeho jednání utvrdíte. Posledním řešením je v zájmu svého duševního zdraví uvažovat o změně zaměstnání.

Láska na pracovišti

Polovina Čechů a Češek zažila milostný románek se spolupracovníkem či nadřízeným, tvrdí průzkumy. A podle psychologů bude počet takových vztahů stoupat. V práci totiž trávíme stále více času, s kolegy se vídáme pravidelně a máme šanci je poměrně dobře poznat. Spolupracovníci z jednoho týmu bývají přibližně stejně staří. Firmy dnes mají tendenci zaměstnávat lidi s podobnými hodnotami a osobnostními rysy, kteří přirozeně vytvoří fungující tým. Mezi takovými lidmi pak snadno vznikají blízká přátelství. S přibývajícím věkem navíc ubývá příležitostí na seznámení mimo pracoviště. Co se stane, když mezi spolupracovníky vznikne milostný vztah? Zpočátku to má na jejich profesní život spíše pozitivní vliv. Dokud jsou oba z páru schopni profesionality a maximálního nasazení, většina zaměstnavatelů takový vztah toleruje. Pouze některé firmy stanoví pro tyto případy určitá pravidla dodatkem ke smlouvě (například partneři či milenci nesmějí patřit do stejného týmu ani být ve vztahu podřízený – nadřízený). Komplikace však nastávají, když to ve vztahu začne skřípat nebo se rozpadne. Tehdy bývá pro oba expartnery velmi obtížné se plně soustředit na práci. Pokud se navíc denně setkávají v kanceláři, může tam vzniknout nepříjemné dusno, které pociťují i ostatní. Podobné dopady už jsou pro nadřízené samozřejmě nežádoucí a milostná aférka pak končí odchodem jednoho z dvojice.

Sexuální obtěžování

Obětí sexuálního obtěžování na pracovišti bývají převážně ženy. Je to dáno biologickými předpoklady (muži jsou od přírody lovci), ale zpravidla také vyšším postavením mužů ve firemní hierarchii, kterého lze snadno zneužít. Slovy zákona je sexuální obtěžování „jednání sexuální povahy, které dotčená osoba vnímá jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížené důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti“. V praxi může jít o celou škálu projevů od nevhodných poznámek a erotických vtipů přes milostné návrhy, vyzývavé pohledy a hvízdání až po fyzické doteky či znásilnění. Dokázat, že jde o sexuální obtěžování, je většinou obtížné, neboť míru únosnosti má každý nastavenou jinak. Pokud je vám určité jednání nepříjemné, musíte je hned na začátku zastavit a mezi čtyřma očima říct jasné ne. Jestliže jasné odmítnutí nepomůže, snažte se vyhýbat rizikovým situacím. Rozhodně nebuďte s potenciálním obtěžovatelem o samotě. Pokud ani to nepomůže, požádejte o zásah vedení. Poslední možností je obrátit se na odbory nebo právníka.

Text: Jana Brodanská, foto: Sutterstock