ROZHOVOR: Osud mi nedává nic zadarmo!

Kdyby vám někdo před pár lety řekl, že se z vás stane autorka knižních bestsellerů, jaká by byla vaše reakce?

Smála bych se, pak bych se strachy po…, protože bych si nedokázala představit, že já bych napsala knihu, dokonce dvě! Vlastně dodneška nechápu, jak se to stalo. Já dyslektička, která měla diktáty za 4 až 5! Tím bych ráda vašim čtenářkám řekla, že to, že vás někdo někam zaškatulkoval, řekl vám, že vám něco nepůjde, protože pro to nemáte vlohy, vůbec neznamená, že to tak je. Já byla v češtině považovaná za hloupou, protože jsem nedokázala pochopit některé věci, ale to nemá vůbec nic společného s kreativitou. Češtinu jsem vždy měla ráda a živím se jí ústním a teď i písemným projevem.

A navíc s velkým ohlasem a čtenářským zájmem. Čím si ho vysvětlujete?

Můj manžel říká, že je to tím, že jsem neuvěřitelně otevřená, autentická a šáhlá. Je pravda, že mě moc nebaví okliky a věci říkám napřímo, ale vždy nějakou laskavou formou. Takže ženy oceňují, že o tématech, která v knihách otevírám, píšu otevřeně a pravdivě. Také mi čtenářky často píšou, že mají pocit, jako by se díky knize samy ocitly v okruhu těch čtyř blízkých kamarádek, a že by to chtěly zažít i doopravdy. Trochu mám pocit, jako by jim právě ženské přátelství a souznění chybělo a že já s nimi vlastně prostřednictvím knih probírám témata, která by jinak řešily s takovými kamarádkami. Samozřejmě je v knihách také humor a velká vášeň.

Dozvěděla jste se při psaní knih něco nového o sobě?

Že jsem možná blázen. (smích) Dozvěděla jsem se o sobě, že pocit, který mám u psaní, takový ten stav flow, kdy se odpojíte od okolního světa a napojíte se na postavy, které ve vaší mysli začnou jednat a rozvíjet se, je neuvěřitelný a moc mě baví. Mám pocit, že díky psaní se vracím do opravdu nízkého věku, kdy jsem jako malá holčička neustále žila v nějakých příbězích a ve svém vlastním vnitřním nádherném světě. Je pravda, že ten stav není úplně příjemný pro rodinu, protože jste neustále tak trochu za sklem.

Však ono je psaní také docela náročná disciplína.

To máte pravdu. Kromě toho, že jste při psaní trochu mimo, jste také strašně vyčerpaná, protože to soustředění vám vytáhne veškerou energii. Dopíšete po třech hodinách a máte pocit, že jste vypočítala a vyřešila dosud nevyřešenou a náročnou matematickou operaci. Vždyť to určitě sama znáte.

Vy jste ale navíc při psaní Coury měla těžký průběh covidu.

Ano, měla, a stále pociťuji následky a nejsem fit. Po covidu jsem začala trpět chronickou nespavostí. Za noc jsem se třeba osmkrát vzbudila, jako kdybych měla dvojčata! Nebralo to konce, a ač Coura frčela a vše bylo zalité sluncem, tak já byla tak vyčerpaná a neschopná dobře fungovat, že jsem si to vlastně ani nemohla užít. Došlo to tak daleko, že musím mít nespavost zaléčenou farmaky. Neberu prášky na spaní, ale léky na modulaci spánku.

Alespoň malou odměnou vám ale určitě je, že Coura je v tuto chvíli nejprodávanější ženský román.

Mám z toho ohromnou radost, ale vůbec to nechápu! Ale víte, čím to možná také je, a tím se vracím k jedné z vašich otázek. Nikdy to nebyl můj sen, vůbec na to netlačím, nechávám to plout, což neumím u jiných věcí. Knihy propaguji, pracuji na všem okolo, ale jestli budu nejprodávanější autorka nebo ne, je mi vlastně jedno. Já miluji divadlo, ale nabídek chodí méně, a když přijdou, tak se kvůli covidu ruší. O divadlo zkrátka stojím, o to mi jde. Ale asi bych to také měla nechat plout, že? (smích)

Zaujalo mě, že jste na některé autogramiády jezdila vlakem. To bylo v rámci pohodlí, nebo ekologického přístupu?

Některé z těch cest byly kvůli tomu, že bych vše neuřídila. Ale opravdu máme s manželem jen jedno auto z ekologických důvodů. Půjčujeme si ho a jinak využíváme MHD, vlaky, autobusy, městské elektrické koloběžky a kola.

Jak ještě žijete udržitelně?

Už léta jedeme v ekologické drogerii a musím říct, že třeba prací prostředky perou naprosto skvěle. Také se chci naučit, a v rámci spolupráce s dm se k tomu konečně dostanu, využívat stáčírny eko drogerie. Tak na to se moc těším.

Když si tak povídáme, vypadá to, že jste dítě štěstěny, ale zdání někdy klame, viďte?

Víte, já mám v životě ohromné štěstí. Ale! Vždycky si ho musím opravdu tvrdě odpracovat. Všechny ty věci dostanu až napodruhé. Mám to tak vlastně ve všem. Ale tím, že mi osud nedává nic zadarmo, drží mě vlastně neustále v pokoře, a to je fajn. Štěstí si prostě nemůžete nijak koupit, ono tak padá z nebe, zasvítí na vás hvězda a vy to světlo musíte chytit. Já jsem spoustu světla nechytila, spoustu životních příležitostí prošvihla, takže jsem poučená a snažím se to světlo zachytit. Ale je to strašná práce.

Trochu odbočím, ale když jste mluvila o světle, tak s ním je spojeno i učení feng šuej a vy máte podle jeho pravidel zařízený byt.

Ano, dělala nám ho neuvěřitelně šikovná designérka Monika Gavulová, která je projektantka a zabývá se navrhováním interiérů podle feng šuej. A to jsem chtěla a na začátku jsem hledala někoho takového, ale není jich moc. Udělala ten byt nádherně. Cítíme se tam naprosto skvěle, ten byt je harmonický a naprosto nás vystihuje, protože je podle feng šuej vyladěný pro každého z nás. Všichni, kdo k nám přijdou, cítí se tam ihned neuvěřitelně uvolnění, rádi tam jí, lehají si na gauč a chtějí spát. Nejsme fanatici, ale dělá to opravdu hodně. Rádi chodíme večer domů a těšíme se tam.

Text: Kateřina Grimmová, foto: titulní a úvodní: Petra Klačková, archiv J. Bernáškové, TV Nova