Výlet do Národního parku České Švýcarsko

Kouzlo tohoto místa nezmenšuje ani obrovský nápor turistů – jde totiž o jednu z nejnavštěvovanějších lokalit v České republice. Nenechte se tedy odradit a vyrazte!

Cíl našeho výletu se nachází v severozápadním cípu České republiky. Rozprostírá se na ploše 79 km² a spolu se sousedním Národním parkem Saské Švýcarsko představuje oblast plnou tajemných a roztodivných pískovců, které nemají v Evropě a možná ani na světě obdobu.

Tajemství zdejších pískovců

Před více než 90 miliony let se zde rozprostíralo mělké moře. Když moře ustoupilo, zanechalo po sobě pískovcovou desku, kterou dodnes přetváří vítr, déšť a mráz. Zrodil se tak podivuhodný pískovcový svět plný skalních věží, mostů, roklin a soutěsek. Ke kráse krajiny přispívají i rozlehlé lesy, které navíc ukrývají nejrozmanitější druhy živočichů a rostlin. Při svých cestách po tomto kraji tak můžete zahlédnout rysa ostrovida, nad hlavou vám zakrouží sokol stěhovavý nebo v blízkosti potoků spatříte stopy vydry říční.

Plánujte předem

Pokud jste se rozhodli výlet do Českého Švýcarska podniknout, radíme, abyste se předem poohlédli po ubytování. Za jeden den toho totiž moc nestihnete, a navíc budete proklatě unaveni. Aby jste si zdejší malebnou přírodu užili, doporučujeme alespoň dva dny! Tedy takový ideální rodinný víkend, pokud možno bez domácích mazlíčků, kteří by vás jenom zdržovali a z výletu by stejně moc neměli.

Kde začít

Nejvhodnějším výchozím bodem rodinného výletu po národním parku je obec Hřensko, kam se dá dostat vlakem, autobusem nebo autem. Pokud jste zvolili poslední možnost, připravte se vyrazit co nejdříve ráno. V obci se sice nachází několik parkovišť – všechna jsou nejen placená, ale kolem poledne i beznadějně plná. Vyrazili jste včas a našli parkovací místo? Tak to už máte z poloviny vyhráno a můžete si volit jednu z několika zajímavých tras. Například tu, po které jsme se vydali s dětmi nedávno i my. Stezka (ještě ke všemu naučná) vede podél toku Kamenice a je obklopena z obou stran hradbou vysokých skal. Otevřena je celoročně a je velmi dobře přístupná i pro rodiny s menšími ratolestmi. Dostanete se po ní až k legendární Edmundově soutěsce. Na cestě k ní však na vás čekají nějaké ty skalní převisy, několik tunelů a úzké lávky. Prostě romantika! Klidným tempem, i při vytrvalém „kochání“, se asi za dvacet minut dostanete na místo, kde cesta mizí a kolmé skalní stěny dál pouštějí už jen bublající říčku. Místo se zve Edmundova nebo také Tichá soutěska.

Jak dál?

Edmundovu soutěsku lze absolvovat pouze na lodičce. Soutěska byla otevřena veřejnosti už v roce 1890. Tehdy zde byly vybudovány i plovoucí chodníčky, mostky, tunely, lávky nad vodou a mezi soutěskami také odpočinkové místo s restaurací. Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala o osm let později. O tom, že o soutěsky byl už tehdy velký zájem, svědčí i fakt, že je na počátku 20. století navštívilo průměrně 160 000 lidí ročně. V Edmundově soutěsce převáželo čtrnáct, v Divoké sedm loděk. Lidskou silou poháněná loďka nás proveze mezi skalními útvary i dnes! Převozník vás seznámí s živými i kamennými obyvateli soutěsek, prozradí vám, že toto místo je nejníže položené v celé České republice, a když budete mít štěstí, zahraje vám i na foukací harmoniku jako nám. Mimochodem, pokud máte s sebou menší ratolesti, než vyrazíte na lodičky, zkontrolujte si, kdy jede poslední zpět, abyste se nemuseli vracet po vlastních!

Náš tip: Po projížďce na Tiché soutěsce lze po stezce putovat proti toku Kamenice k Divoké soutěsce, která oplývá podobnými přírodními krásami. Ještě před ní však můžete kaňon řeky Kamenice opustit a vystoupit takzvaným Dlouhým schodištěm po naučné stezce do osady Mezná, která vyniká lidovou architekturou.

Zpět do Hřenska

My se vracíme lodičkou zpět do Hřenska, neboť je už pozdě a zítra hned zrána si nechceme nechat ujít další div tohoto parku – Pravčickou bránu. Z našeho penzionu je to do Hřenska asi půlhodina, a proto druhý den vstáváme už v sedm hodin. Turistická stezka z Hřenska k Pravčické bráně je totiž podle místních pro děti schůdnější a méně namáhavá (ale nebojte, i tak jim dá zabrat). Vede do strmého kopce, proto doporučujeme pevnou obuv a tekutiny na cestu. Zdolání asi pěti kilometrů by vám mělo trvat necelou hodinu. Vytrvejte, a pokud bude nejhůř, vzpomeňte si, že si už zanedlouho nahoře v zámečku Sokolí hnízdo můžete dát něco dobrého na zub a užívat si překrásné výhledy na unikátní pískovcovou bránu, ale i do dalekého okolí.

Text: Beata Gáliková, foto: autorka a Shutterstock

České Švýcarsko nejsou jen skály

Zdejší krajiny dotvářejí i malebné roubené chaloupky ve vesnicích rozesetých podél hranic národního parku. Zvláštností tohoto kraje jsou takzvané podstávkové domy, které jinde v Čechách neuvidíte. Vznikly kombinací srubového slovanského domu s hrázděných domem západního typu. Mimořádně krásné lidové stavby jsou v Kamenické Stráni a Vysoké Lípě, které byly prohlášeny za vesnickou památkovou zónu, ale i v obcích Mezná, Chřibská či v Jetřichovice. Mezi další zajímavé památky Českého Švýcarska, připomínající dávné příběhy zdejších obyvatel, patří Boží muka, skalní kaple, kostelní chodníčky a kamenné kříže, kterých je v tomto kraji velké množství.

Další tipy

 • Krásné výhledy do krajiny a zvlášť i úžasné západy slunce se naskytnou ze skalních vyhlídek Mariina skála, Rudolfův kámen a Vilemínina stěna blízko obce Jetřichovice.

 • Stejně tak stojí za to vystoupit na rozhlednu na Vlčí hoře blízko Krásné Lípy.

 • Úchvatný pohled se nabízí i z loupežnického hradu Šaunštejn blízko Vysoké Lípy. Šaunštejn je jedním ze šesti tzv. skalních hradů na území národního parku, které byly vytvořeny na pískovcových skalách během středověku.

 • Za návštěvu stojí i Falkenštejn u obce Jetřichovice či Kyjovský a Brtnický hrádek v severní části národního parku.

Nejznámějším z turistických cílů je Národní přírodní památka Pravčická brána, největší pískovcová skalní brána v Evropě. Velkému zájmu turistů se těší také soutěsky říčky Kamenice, kde je již od 19. století provozována jízda na pramicích.