Zařizujeme pokoj pro školáka. Jak na to?
Vybavit dětský pokoj tak, aby byl příjemný a zdravý, není těžké, je ale třeba myslet na všechno, co dítě potřebuje. Musí se mu tam dobře spát, číst, dělat úkoly i hrát si…
Hned na úvod je třeba říci, že dítě ve školním věku už může mít představu, jak by měl jeho pokojíček vypadat. Když si vaše holčička místo růžových stěn a doplňujícího nábytku přeje pokoj bílo-modrý, není důvod ji tlačit do něčeho jiného. Na druhou stranu pokud syn prohlásí, že jeho patrová postel musí vypadat jako pirátská loď, zvažte, jestli ji za pár let nebude chtít vyměnit za něco „důstojnějšího“. Praktičtější možná bude, když mu navrhnete, že palandu nadčasového tvaru vyzdobíte pirátskými proprietami a zatahovací látkovou přídí. „Pirátské“ barvy můžete dát na stěny, vymalovat později neutrálním odstínem je rozhodně levnější než koupit nový nábytek. Barvy v pokoji by v principu měly být uměřené, nejlépe neutrální – například bílá či dřevo – nebo v pastelových tónech. Jásavé barvy totiž mohou především hyperaktivní dítě odvádět od soustředění, a ani pro zdravé spaní nejsou ideální. Rozhodně byste si pak neměli nechat vymluvit základní parametry dětského pokoje. Školák bude určitě potřebovat postel, psací stůl a prostor, kde si bude hrát.
Rostoucí nábytek
U dětského nábytku ještě více než u mnoha jiných věcí platí, že není na místě na nich šetřit, protože se to může prodražit později. Pokud dítěti zařídíte pokojíček takzvaným rostoucím nábytkem, může se na něm pohodlně učit jak šestiletý špunt, tak čtrnáctiletý puberťák. Stůl by měl být vždy tak vysoký, aby ruka dítěte při položení na desku svírala v lokti pravý úhel. U prvňáčků tak deska může být jen kolem půl metru vysoko, postupně se ale posune až k „běžným“ 80 centimetrům. Růst by s dítětem měla i židle. Pro zdravé sezení je třeba, aby se při sezení noha opírala o zem nebo o opěrku na židli. V koleni má noha mít o něco větší než pravý úhel, aby nohy mohly nést asi třetinu tělesné hmotnosti. Sedák by měl být tak hluboký, aby sahal asi do dvou třetin délky stehen a aby na něm dítě mohlo pohodlně sedět až vzadu a opírat se o opěradlo. Celkový tvar židle by měl být ergonomický. Při delším sezení uleví i područky, které sníží zatížení páteře o hmotnost rukou.
Co na podlahu?
Koberec v dětském pokoji má dvě nevýhody. Jednak se v něm drží prach, což je problém především u alergických dětí, a jednak se z něj velmi špatně odstraňují skvrny, které jsou v dětském životě nevymýtitelné: fleky od inkoustu, vodovek či fixek, ale i zbytky čokolády nebo ťápoty od špinavých bot. Vhodnější je proto dát dítěti na zem omyvatelný povrch, například linoleum nebo korek, který je navíc teplejší. Přírodní linolea jsou navíc dostupná v mnoha barvách, které se dobře kombinují. Pokud byste chtěli mít podlahu z masivního dřeva, myslete na to, že i z něj se některé skvrny špatně dostávají.
Světlo je důležité
Při rozvrhování dispozice pokoje myslete také na to, jak bude osvětlený. Stůl by měl být umístěn tak, aby na něj nešlo přímé světlo od okna ani se neodráželo z místnosti. Řešením může být postavit stůl do rohu vedle okna: pravákovi napravo, levákovi nalevo. Kromě toho musí být na stolku ještě lampička pro práci po setmění. Výkon žárovky by měl být nejméně 50 W (resp. 15 W u úsporné zářivky). Další lampičku byste dítěti měli pořídit k posteli, školák si brzy začne číst i v peřinách. Dostatečně silné musí být i stropní světlo. Jedna zářivka o výkonu 23 W je pro místnost málo. Na osvětlení dětského pokoje bychom neměli šetřit, protože pak hrozí, že si školáci rychle zkazí oči. Obecně platí, že světlo by mělo být spíše studené. O výběru vhodného odstínu žárovky či zářivky se případně poraďte v obchodě. Ptejte se po světle s teplotou nejméně 3200 kelvinů, spíše však 4000 až 6000 kelvinů.
Nepodceňte bezpečnost
I když školákovi většinou nemusíte dávat záslepky do elektrických zásuvek, protože už ví, že do nich nemá strkat prsty, určitá bezpečnostní opatření byste při zařizování pokoje dodržet měli. Především myslete na to, že dítě ve školním věku je často v (rychlém) pohybu. Na zemi by jim neměly překážet koberce, o které se báječně zakopává nebo které mohou po podlaze uklouznout. Rizikové jsou také ostré hrany nábytku, o které se děti mohou uhodit. Rozhodně by v dětském pokoji nemělo nábytek doplňovat sklo, pád do prosklené skříňky mívá nepěkné následky. A konečně by nábytek měl být stabilní, aby ho dítě na sebe nestrhlo: například volně stojící police jsou mnohem rizikovější než skříňka přišroubovaná pevně ke zdi. Bezpečnější jsou také žaluzie než závěsy, které se dají strhnout a v nichž se navíc drží prach. Podobně stojací lampa v dětském pokoji nemá co dělat. Samozřejmostí je také ověřit, že všechen nábytek i hračky jsou vyrobeny z bezpečných a netoxických materiálů.
Zvířátko, nebo počítač?
Elektronického i „opravdového“ mazlíčka by do pokoje chtěla většina dětí, ani jedno z toho ovšem nepotřebují nutně. Pokud bude váš potomek argumentovat, že bez počítače nezvládne domácí úkoly, prvňákovi to nevěřte – informace získané na internetu nebo práci na počítači po nich škola může obvykle chtít tak od čtvrté třídy. Podobně při pořizování zvířátek myslete na to, jestli dítě péči zvládne. Po malých hlodavcích, kteří často rozhazují potravu či podestýlku z klece ven, se musí hodně uklízet, dát dítěti do pokoje akvárium zase není příliš bezpečné. Pokud si myslíte, že potomek zvíře ještě nezvládne (nebo že ho nezvládnete vy), navrhněte dítěti, ať si péči o živý organismus pro začátek vyzkouší na květině. Například fíkus je nejen dekorativní, ale také absorbuje formaldehydy – ty se mohou uvolňovat z nové malby, nábytku i koberců.
Máme děti dvě
Pokud máte dvě děti, budete mít zařizování složitější, zvlášť jestli je pokoj menší. Budete v něm totiž muset najít místo ještě pro jeden psací stůl – ten musí mít každý školák vlastní. O hrací prostor se děti mohou podělit a i místo na postel můžete ušetřit, když jim koupíte palandu. Když je „obyvatel“ horní postele nemocný nebo chodí často na záchod, není palanda praktická; když k ní ale koupíte skluzavku nebo zábavný lanový žebřík, většina mladších školáků se jí bránit nebude. Jestliže spolu se školákem bydlí předškolák nebo naopak student, je důležité zařídit pokoj tak, aby každý z nich měl kout, kde bude moci být v soukromí. Ostatně soukromí potřebuje každé dítě. Proto byste si měli pamatovat, že až školáka odstěhujete za jeho vlastní dveře, neměli byste mu do pokoje chodit bez klepání.
Text: Lucie Belanová, foto: Shutterstock
Jak zařídit pokoj pro alergické dítě
V pokoji alergika by mělo být co nejméně materiálů, v nichž se drží prach a roztoči. Zapomenout je proto třeba na koberec, závěsy nebo otevřené police na knížky a věci. Okna je lepší krýt žaluziemi nebo roletou, úložné prostory mít uzavíratelné – ať už půjde o šuplíky nebo kontejnery.
Postel by měla určitě mít lamelový rošt, který větrá. Nejlépe se udržují pěnové matrace, které se dají poměrně snadno vysát; důležité ale je mít na nich snímatelný potah, který se jednou za dva měsíce vypere.
Lůžkoviny, které dítě dostane, by měly být rozhodně antialergické a alespoň jednou za dva měsíce by se měly vyprat nejméně na 60 stupňů. I když je to velká investice, stojí za zvážení, zda nekoupit i extrémně husté antialergické povlečení, které dítě chrání před případnými roztoči a jejich výměšky.